Toho boha přijmi, je mocný
Thébské ženy pobíhají po horách daleko od města, cítí se svobodně a jsou šťastné. Když se jim někdo nešikovně připlete do cesty, roztrhají ho na kusy. Thébský vládce, zaprděný macho‑diktátor, slibuje, že je nechá pochytat a násilím je vrátí „ke stavu“. Bůh Dionýsos, který proměnu žen v divé bakchantky způsobil, je vzdor své žovialitě (vpravdě bohorovné) figura odpudivě samolibá a surově mstivá. Na sympaťáky, kterým byste mohli fandit, zkrátka v téhle inscenaci nenarazíte - a právě v tom spočívá její síla.
Režisér Jan Frič (s dramaturgyní Ninou Jacques) pokračuje směrem, kterým se loni vydal v oceňované Vasse Železnovové (tehdy ovšem s dramaturgyní Martou Ljubkovou). Svede dohromady několik vyhrocených postojů, a dílem s groteskní ironií, dílem poněkud zděšeně rozehrává jejich střet, aniž by přitom někomu viditelně fandil nebo něco takového umožnil publiku. Ve Vasse se vedl nemilosrdný boj o majetek, o to, jak naložit s rodinným podnikem nebo o to, zda je nezbytné a správné obětovat život tvrdé práci. Sto let stará hra díky tomu vyzněla zcela aktuálně. V Bakchantkách se střetává zaslepený fanatismus s tupou rigiditou a dva a půl tisíce let stará hra vyznívá ještě aktuálněji.
Do obou stran konfliktu si lze jednoduše promítnou zcela konkrétní pozice dnešních kulturních válek nebo to vzít více metaforicky, výsledek je ale v obou případech stejný: žádná katarze se nekoná, poražení jsou všichni, a to způsobem spíše trapným a zoufalým než tragickým. Vítězně se může cítit jen Dionýsos, inscenátoři si nicméně dávají záležet na tom, aby náležitě uboze vyzněl i jeho závěrečný trumf, při kterém dá svou převahu náležitě sežrat starci Kadmovi. Tedy někomu, kdo se nijak neprovinil a po krvavém finále pokorně prosí naparujícího se boha o odpuštění.
Celé je to zabaleno do ironicky absurdního popově muzikálového hávu. Ten je zábavný a po technické stránce dobře provedený, podstatnější se mi ale zdá Fričova schopnost proměnit klasický text v mrazivý, nejednoznačný, ale zároveň výstižný obraz současnosti - bez ideologizování, banální názornosti i bez prvoplánových aktualizací. Kéž by se tohle českým divadelníkům dařilo častěji.
Více informací zde
foto Patrik Borecký
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme