Mikulka: Odborný dohled nad východem slunce

Film Odborný dohled nad východem slunce nabízí kuriózní zážitek. Příšerně toporné dialogy a ještě topornější pokusy o vtipy, nesmyslné ornamenty, příběh poskládaný z klišé a neobratností. To celé zalidněno nesourodou směsicí herců a neherců a provedeno s brutálním filmařským primitivismem. Ale stejně to má cosi do sebe, surový půvab a urputnou snahu cosi docela podstatného sdělit. Po Gorile, natočené obdobným způsobem (jenže s nesrovnatelně lepším Levínského scénářem), jsem režiséra a scénáristu Pavla Göbla podezíral z potměšilé ironie, teď jsem mnohem víc nakloněn věřit tomu, že je opravdickým Edem Woodem českého artového filmu.

Švejda: Romeo a Julie (Letní shakespearovské slavnosti)

Poté, co v závěru inscenace Kníže nad mrtvými Romeem a Julií přikáže, aby předvedli podezřelé, kteří všechny ty události, jichž jsme byli svědky, způsobili, milenecký pár, uložený v rakvi (efektně umístěné pod podlahou jeviště), obživne, nasadí si motýlí křídla a odkráčí ze scény... Ano, tím podezřelým, respektive viníkem celé tragédie je sen, jehož jednou z podob je vlastně i láska - stav jakéhosi poblouznění, narkotikum, které sice může mít tragické následky, ale které také navozuje vysoce povznášející, "transcendentální" stavy.
Inscenace Romea a Julie tandemu SKUTR na Pražském hradě sice na jedné straně (bohužel) dostává požadavkům, jaké na ni klade letní produkce pod širým nebem: je nezdrženlivě zábavná, "akční", dramatikův text rozhodně nešetří (což jsou ty již pověstné Trpišovského tuny veršů, které musejí pryč, aby vynikla krása textu), vystačí si s jeho digestem; zároveň ale poskytuje až překvapivě poučený a smysluplný výklad, který vychází z v inscenaci akcentovaného známého Merkuciova monologu o královně Mab.
Pro mě ve výsledku nadstandard Letních shakespearovských slavností.
Recenze vyšla 20. 7 v Lidových novinách
Glosu na předchozí inscenaci SKUTRu na LSS, Sen noci svatojánské, čtěte zde

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové 6. (neděle 28.6.)

LENI - ODVRÁTENÁ STRANA MESIACA - LESK A BIEDA KURTIZÁN

Neděle byla v Hradci slovenská. Ráno Leni se Studénkovou, odpoledne Odvrátená strana mesiaca s Vášáryovou a nakonec Lesk a bieda kurtizán podle Amslera. Pokud bychom se na program podívali soutěživýma očima, vyhrála Vášáryová s nevelkým odstupem před Studénkovou, Balzac s Amslerem zůstali vzadu, přestože byli ze všech nejdelší a nejambicióznější.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové 5. (sobota 27.6.)

FLIGNY, KOKS A KUTILOVÉ – MEDVĚDI – EVŽEN ONĚGIN

Sobota, předposlední festivalový den, byla ve znamení dobrého počasí a Klicperova divadla. Což je ostatně další z tradičních festivalových lákadel – možnost vidět to podstatné ze zdejší tvorby přímo na místě činu je šikovné a pohodlné. Já vím, z Prahy do Hradce to není zas tak daleko, ale z hotelu do Klicperova divadla je to přece jenom o kus blíž; dokonce i do Besedy.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové 4. (pátek 26.6.)

NORSKÁ POHÁDKA – DON ŠAJN – ŠOA – POPELÁŘI

Letošní festival je na můj vkus až moc důrazně rozdělený na dvě půlky, které spolu nemají nic společného, klicperovskou a drakovskou. Dokonce i na plakátech si každé divadlo představuje jen to svoje. Samozřejmě, dojít těch pár metrů do Draku není takový problém, ale pocitově jako by to byl úplně jiný festival. Škoda. Přitom právě činoherně loutkářská dvojdomost vždy byla na Divadlu evropských regionů jedním z hlavních lákadel. Tedy alespoň pro mě, abych nemluvil za všechny. A taky je nápadné, v menším Draku tím spíš, že je letos v Hradci mnohem méně lidí „od divadla“ než dřív. Nemám tušením, čím to může být – je to jen souběh s Quadriennale a Zlomvazem?

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové 3. (čtvrtek 25.6.)

DEN MATIJI SOLCE A ŠKOLA PRO ŽENY

Provozní komediální inscenace klasiky jsou nezbytnou součástí repertoáru každého kamenného divadla, ale v případě domácí (a Amslerovy) Školy pro ženy mi vrtají hlavou dva rozpory. Proč si na to Klicperovo divadlo pozvalo režiséra, který se zabývá především současnou moderní dramatikou, a hlavně - proč se všechno to starokomické mrckování, legrační grimasy, promluvy stranou nebo banální prozpěvování odehrává na abstraktní, elegantně minimalistické scéně? (Ale přiznávám, o přestávce jsem zbaběle prchnul - třeba se to ve druhé půlce nějak vysvětlilo nebo propojilo).

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové 2. (středa 24.6.)

CHA CHA CHA CHARLIE CHAPLIN - PLASTIC HEROES - HODINOVÝ HOTELIÉR

Počasí se v Hradci zlepšuje. Tedy, ne že by bylo úplně dobré, ale dnes bylo lépe než včera, a hůře než zítra, je-li tedy co věřit předpovědím. Nezlepšuje se bohužel festivalový Zpravodaj; Hadrián se se letos smrsknul na pouhé dvě stránky, kterým vévodí dosti banální zvací rozhovory s účinkujícími. Ale zas je zadarmo, takže z hlediska poměru cena/výkon jsme si oproti předcházejícím ročníkům výrazně polepšili, pokud bychom na toto téma chtěli pohlížet optimisticky. Taky je tam program na celý den, což je vzhledem k poněkud matoucí snaze dělit všechno podle jednotlivých divadel užitečné. A na Starém městě přibyla řada nových hospod a kaváren - jakkoli to úplně nevykompenzuje žal nad zavřenou Čtyřkou a zabedněným kebabovým okénkem na náměstí.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové 1. (pondělí a úterý)

ČESKÝ LES - PEKLO - PETROLEJOVÉ LAMPY

Nejdřív to úplně nejpodstatnější: v Hradci chvíli prší a pak zase chvíli svítí sluníčko. Pořád dokola. Zima je ovšem skoro pořád, což sice v divadlech tolik nevadí, dole v Žižkových sadech a na openairových scénách ale nijak zvlášť útulno není.

Dobrá zpráva: jahody a třešně kam se podíváš (to mám na mysli výlohy místních obchodů s ovocem a zeleninou).

Švejda: K situaci Divadla Na zábradlí

Vyčerpávající recenzi Vladimíra Mikulky v nejnovějších Divadelních novinách na Doktora Živaga v Divadle Na zábradlí lze také chápat jako završení leitmotivu kritického uvažování nad touto scénou v letošní divadelní sezóně: uvažování nad onou skvěle zbudovanou pastí, do níž se DNZ po svých premiérách (Požitkáři, Báby, Anamnéza, Doktor Živago) dostalo.
Zkusme si ale položit ještě jinou otázku než je ta, která se týká inscenační metody Zábradlí: jaké vlastně jsou možnosti divadla nepravidelné dramaturgie? Neaktualizuje se tu onou pastí spor mezi divadlem nepravidelné dramaturgie a divadlem dramatu? Nenarazilo Zábradlí svým počínáním na limity divadla nepravidelné dramaturgie?

Mikulka: Z prachu hvězd (Národní divadlo)

Tak tohle tedy nebyl hvězdný zážitek. I když se to vlastně dalo čekat. Výhrady, které mám už dlouho ke způsobu, jakým režíruje Štěpán Pácl, se tu jen umocnily pod zvětšovacím sklem výhrad, které mám už dlouho ke stylu, kterým se hrává v Národním divadle.