sobota 4. října 2014

Mikulka: Oblovka

Z Next Wave...

Přiznám se, že nejdřív jsem se naivně domníval, že oblovka je něco jako truhlářský nástroj, nejspíš jakási příbuzná hoblovky, pak jsem se spoléhal, že se to dozvím při stejnojmenném divadelním představení, a teprve pak jsem si to vygoogloval. „Oblovka žravá je jeden z největších hlemýžďů. Dorůstá 15 až 20 cm. Poslední dobou se často chová jako domácí mazlíček. Může se nebezpečně přemnožit...“ praví mimo jiné Wikipedie. A pokud se hodně přemnoží, lze toho s výhodou využít v divadle, dodávají autoři inscenace Oblovka. Ta byla k vidění na Next Wave a byl to dosti příjemný zážitek.


Hlemýždi do divadla na rozdíl od jiných zvířat patří: neutečou, nestrhávají na sebe tolik pozornosti jako psi, ale v některých slabších pasážích (i takové se našly) se lze zabavit jejich pozorováním docela dobře. Oblovek tu bylo odhadem asi tak padesát; v nejrůznějších velikostech, volně rozmístěných na velké bílé desce. Pětice lidských herců se pohybovala okolo i mezi nimi. Jeden z hlemýžďů to dokonce odnesl rozšlápnutím. (Dotyčné zviřátko by se mnou dost možná nesouhlasilo, z ryze divadelního hlediska ta oběť ale nebyla marná: charakteristické křupnutí velmi účinně přiostřilo atmosféru.)

Podstatné však je, že Oblovka velmi dobře a s viditelným citem pracuje se sledem nejednoznačně interpretovatelných divadelních obrazů a proměnami nálad, které spojuje podivně nesouvislým vypravováním, při kterém si vyprávějící porůznu prohazují role nebo donekonečna rozebírají a analyzují to, co právě vyřkli. A do toho se tu a tam prolnou pasáže ryze vizuální, třeba když se jedna z dívka položí na záda, kolega doslova odtrhává hlemýždě z desky a klade jí je porůznu na tělo. Interpretovat to s dovolením nebudu, ale působivé to rozhodně bylo. Stejně jako o něco žertovněji (ale ne vysloveně legračně) laděná scéna, v níž jsou nejdřív hlemýždi dlouho mácháni ve sklenici vody a tu pak jeden z pánů chtě nechtě vypije (spíš nechtě). A tak pořád dál, i když ti hlemýždi byli o něco méně podstatní, než to může podle dosavadního popisu vypadat. Klíčová replika byla nejspíš ta (odhaduji), ve které se řeklo cosi na způsob toho, že příliš mnoho času a energie ztratíme tím, že se snažíme racionálně podložit nebo ospravedlnit emoce, které bychom měli tak jako tak.

Oblovka je spíš milá drobnička než událost roku, je ale sympatické setkat se se sebeironickým přístupem, který místo nabubřelé hlubokomyslnosti, přepálené provokativnosti nebo módního výprodeje autenticity úplně jednoduše nabízí silné, bezobratle groteskní a zároveň výsostně divadelní obrazy.

Více informací o inscenaci se mi na rozdíl od záplavy rad, jak chovat oblovky, ani zaboha nepodařilo najít (ale můžete to doplnit do poznámky, víte-li)

1 komentář :

  1. Michal Zahálka5. října 2014 8:54

    Jde o autorský projekt Kláry Hutečkové, studentky režie KALD DAMU, ve spolupráci s aktuálním třetím ročníkem herectví tamtéž. Premiéru to - nepletu-li se - mělo o letošních klauzurách na závěr letního semestru, kde jsem Oblovku viděl a doporučil Lence na NW. A viděl jsem to dost podobně jako Ty.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme