Před závorkou: bylo velmi příjemné představení, nefalšovaně zábavné, výtvarně působivé a herecky solidní. Nelze se však vyhnout určitým pochybnostem, především s ohledem na to, jaké to vlastně celé mělo jádro. Série absurdních výstupů, podivných dialogů, groteska, a pod tím vším stále přítomný motiv smrti. Mikulášek s Viceníkovou a Cpinem tohle umí jako málokdo - ale asi jsem nebyl sám, komu chybělo, že se to vlastně celé nikam nedobralo (a nejspíš ani dobrat nechtělo), že zůstalo jen u groteskně absurdních výstupů.
Recenze vyšla v SADu 2/2015
Více informací o inscenaci zde
Požitkáři svou nezávazně etudovitou strukturou navazují na Havelkovo Šílenství (vedou si, myslím, o poznání lépe) a v trochu jiném ohledu také na starší Buržoazii. Jenže zatímco v případě Buržoazie bylo v závěru inscenace „poslání“ sděleno až příliš natvrdo, tady se k neprospěchu věci nedostavilo vůbec.
Recenze vyšla v SADu 2/2015
Více informací o inscenaci zde
Pokud lze o představení o smrti říci, že je krásné, tak o Požitkářích to platí zcela. Energické, výrazně červené zbarvení scény, herecké
OdpovědětVymazatvýkony, které díky improvizacím při tvorbě představení hodně čerpají z vlastního vnímání samotných postav, to dodává představení již při premiéře lehkost a hereckou jistotu. Samotné téma smrti, o kterém se v Čechách v podstatě nemluví, je více než odlehčené v podobě černého, ironického humoru, který ale nutí i k zamyšlení.
Neuvěřitelně jsem se bavila, zároveň mě mrazilo a někdy jsem
se i zasnila, a to jsem ve hře s tématem smrti nečekala, nebo v případě Mikuláška asi spíš ano:)
A za to děkuji. Ještě jednou - krásné představení na téma smrti.
A to, že představení nemá, jak třeba v případě Buržoazie
jasné sdělení na konci celé hry, je vlastně dobře, protože divadlo má
nastavovat zrcadlo, má podněcovat otázky a to Požitkáři pro mě splňují. Odpovědi si musí každý divák poskytnout sám.
No, zrovna se o tom přátelsky dohadujeme s Jakubem Škorpilem pod jeho článkem... ostatně s tím, co píšete Vy, z větší části souhlasím (včetně toho, že nejsem ani trochu příznivcem "jasného sdělení v závěru"). Ale navzdory tomu si myslím, že co se týče tématu smrti, šlo v Požitkářích spíš o to "odlehčování" než o "zamyšlení". A že ta inscenace, jakkoli sympatická, vlastně k tématu smrti nic tak moc podstatného neřekla.
OdpovědětVymazatNapadá někoho, proč se ta inscenace jmenuje Požitkáři?
OdpovědětVymazati proto protože se odehrává "po žití".
OdpovědětVymazatTo mě tedy nenapadlo... Musím se nad sebou zamyslet.
OdpovědětVymazatFakt? To mě teda taky netrklo, ale zní to dobře...
OdpovědětVymazatsi piště že to tak je. já jsem totiž interpretační démon.
OdpovědětVymazatPokud si dobře pamatuji, ještě v létě DNz inscenaci inzerovalo pod názvem Labužníci a v krátké anotaci bylo jako hlavní téma zmíněno skutečně jídlo a labužnictví ve smyslu jakéhosi bezúčelného mrhání časem.
OdpovědětVymazatJe to teda řehole, ta interpretace :)
OdpovědětVymazatAle tak zas úplně si to s Jakubovým výkladem neodporuje, pokud se změní téma, odrazí se to ve změně titulu....