Jsou divadla, která mají svou poetiku i své téma, opakují je už léta, a pořád se to neomrzí. Třeba bratislavský SkRAT (respektive Stoka, na kterou přímo navázal). Dalo by se to vznešeně pojmenovat třeba „trapnost lidského bytí“, a je to podívaná hrůzná i veselá současně. V polozaplněné Arše (tomu malému zájmu nerozumím, vždyť je to tzv. jistota) byl k vidění zatím poslední SkRATovský titul Extrakty a náhrady.
Klidně by z toho mohl být příběh takřka bakalářský. Drahá seznamovací kancelář, rutinovaně chápavý „seznamovatel“, stárnoucí profesorka klasické filologie a dva adepti: „uťunťaný“ racionální pán a poněkud „jednodušší“ firemní řidič. Skoro celou dobu se sedí za stolem na židlích, pokrytých igelitem (což je metafora sice jednoduchá, ale výmluvná) a mluví a mluví. Nic víc, nic míň. Zahrané je to ovšem skvěle, v oboru podehrávaného pobývání na jevišti je SkRAT bez nadsázky mimořádný. Trapno by se dalo krájet, ale není to žádná jednoduchá (a už vůbec ne parodická) hra na blbárnu, zpod rozbíhavého žvanění neustále vykukuje z jedné strany zoufalství, z druhé odpudivý chlad, každý nenápadný závan „lidství“ ať sebepitomějšího, náhle vyhlíží jako cosi úžasně hodnotného.
Všechno se to mele asi hodinu a samozřejmě se nikam nedojde, žádná pointa, žádné rozuzlení, žádný příběh. Cosi naznačí jen mimoběžná vsuvka, ve které se tři postavy, zachumlané do kulichů, podivují nad tím, že s tím „obrkokotem“ dokázala být alespoň nějakou dobu šťastná. Škoda jen, že vlastní jádro inscenace doplnila (a rozmělnila) improvizovaná dohrávka, ve které se všichni čtyři účinkující – vysvlečení donaha – rozesadí kolem stolu a hovoří o nákupu luxusního vibrátoru a chcíplém pejskovi. Ale i tak, zážitek to byl veskrze sympatický.
P.S.
Klidně by z toho mohl být příběh takřka bakalářský. Drahá seznamovací kancelář, rutinovaně chápavý „seznamovatel“, stárnoucí profesorka klasické filologie a dva adepti: „uťunťaný“ racionální pán a poněkud „jednodušší“ firemní řidič. Skoro celou dobu se sedí za stolem na židlích, pokrytých igelitem (což je metafora sice jednoduchá, ale výmluvná) a mluví a mluví. Nic víc, nic míň. Zahrané je to ovšem skvěle, v oboru podehrávaného pobývání na jevišti je SkRAT bez nadsázky mimořádný. Trapno by se dalo krájet, ale není to žádná jednoduchá (a už vůbec ne parodická) hra na blbárnu, zpod rozbíhavého žvanění neustále vykukuje z jedné strany zoufalství, z druhé odpudivý chlad, každý nenápadný závan „lidství“ ať sebepitomějšího, náhle vyhlíží jako cosi úžasně hodnotného.
Všechno se to mele asi hodinu a samozřejmě se nikam nedojde, žádná pointa, žádné rozuzlení, žádný příběh. Cosi naznačí jen mimoběžná vsuvka, ve které se tři postavy, zachumlané do kulichů, podivují nad tím, že s tím „obrkokotem“ dokázala být alespoň nějakou dobu šťastná. Škoda jen, že vlastní jádro inscenace doplnila (a rozmělnila) improvizovaná dohrávka, ve které se všichni čtyři účinkující – vysvlečení donaha – rozesadí kolem stolu a hovoří o nákupu luxusního vibrátoru a chcíplém pejskovi. Ale i tak, zážitek to byl veskrze sympatický.
P.S.
Mimochodem – a opravte mne, pokud se mýlím – zdá se mi nešťastné, že se na festivalu tak často hraje v „normálních“ divadelních sálech. 4+4 dny v pohybu je přece site-specifická akce, jejímž smyslem by měl být součet zážitku z divadla a nějakým způsobem pozoruhodného prostoru. Pokud se ale to divadelně nejpodstatnější odehrává v příkladně site-nespecifické Arše (nebo v Ponci) působí malebné Radniční domy spíš jako doplněk. A o tom, že zrovna SkRATU by to tam slušelo mnohem víc, asi není pochyb…
více informací o inscenaci zde
více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme