Ve strašnickém Divadle X10 nastudoval Jiří Pokorný (o kterém už hodně dlouho nebylo nic slyšet) inscenaci podle proslulého Obchodu na Korze. Výsledkem je zajímavý příspěvek k tématu, jak divadelně zpracovat obecně známý filmový příběh - jakkoli divadelní scénář odkazuje přinejmenším stejně silně k původnímu Grosmanovu románu jako ke Kadárovu a Klosovu oskarovému filmu.
V miniaturním sklepním sálku Strašnického divadla rozehrává Pokorný příběh téměř úplně vyvázaný z dobového kontextu. Jasným cílem je podtrhnout nadčasová témata nejednoznačné viny, respektive (ne)schopnosti vzdorovat zlu a stát se tak sám spoluviníkem. Úměrně tomu zbavuje osudy nešťastného arizátora židovského obchůdku za Slovenského štátu realistického-psychologického rozměru, vytváří spíš hororově groteskní obrazy, ve kterých nelze dost dobře rozlišit realitu od snových vizí. Oproti bezvýchodnému vyznění originálu je ale inscenace paradoxně optimističtější, dá-li se v této souvislosti takovým výrazem vůbec operovat: navzdory tragickému závěru nachází mučednicky (nebo dokonce kristovsky) stylizovaný hlavní hrdina v mateřsko-mileneckém vztahu se starou židovskou obchodnicí nejsvětlejší bod svého života, onoho snového „bílého motýla“, o kterém byla mnohokrát řeč.
Důležitá je ale ještě jedna věc: Pokorný neztratil schopnost vyjadřovat se primárně divadelními prostředky, nespoléhá na slova a jejich ilustraci, spíš účinně pracuje s hrozivou atmosférou (včetně sporého osvětlení a téměř nepřetržitě znějící hudby) a k tomu velmi šikovně využívá typus jednotlivých herců. Počínaje obsazením Romana Zacha, který vyhlíží jako ztělesnění panujícího zla už jen svou fyzickou mohutností – když se narovná, skoro se nevejde pod strop a jeho fyzická převaha nad drobným Matějem Nechvátalem nabývá symbolických rozměrů (skoro už ani nebylo nutné sáhnout k trochu prvoplánově stylizovanému předvádění děsivých smíchů a grimas v úvodu). V rolích ústřední dvojice zase Nechvátal s Gabrielou Pyšnou dokázali bez jakýchkoli ornamentů zachytit nejistotu a křehkost, ohrožovanou silami, jimž vlastně ani racionálně nerozumí a kterým tím spíš nedokážou účinně vzdorovat. V souhrnu velmi solidní, divadelně svébytná a respektuhodná variace na téma, k jehož původnímu vyznění se už dnes dá jen obtížně dodat cokoli nového.
Více informací o inscenaci zde
V miniaturním sklepním sálku Strašnického divadla rozehrává Pokorný příběh téměř úplně vyvázaný z dobového kontextu. Jasným cílem je podtrhnout nadčasová témata nejednoznačné viny, respektive (ne)schopnosti vzdorovat zlu a stát se tak sám spoluviníkem. Úměrně tomu zbavuje osudy nešťastného arizátora židovského obchůdku za Slovenského štátu realistického-psychologického rozměru, vytváří spíš hororově groteskní obrazy, ve kterých nelze dost dobře rozlišit realitu od snových vizí. Oproti bezvýchodnému vyznění originálu je ale inscenace paradoxně optimističtější, dá-li se v této souvislosti takovým výrazem vůbec operovat: navzdory tragickému závěru nachází mučednicky (nebo dokonce kristovsky) stylizovaný hlavní hrdina v mateřsko-mileneckém vztahu se starou židovskou obchodnicí nejsvětlejší bod svého života, onoho snového „bílého motýla“, o kterém byla mnohokrát řeč.
Důležitá je ale ještě jedna věc: Pokorný neztratil schopnost vyjadřovat se primárně divadelními prostředky, nespoléhá na slova a jejich ilustraci, spíš účinně pracuje s hrozivou atmosférou (včetně sporého osvětlení a téměř nepřetržitě znějící hudby) a k tomu velmi šikovně využívá typus jednotlivých herců. Počínaje obsazením Romana Zacha, který vyhlíží jako ztělesnění panujícího zla už jen svou fyzickou mohutností – když se narovná, skoro se nevejde pod strop a jeho fyzická převaha nad drobným Matějem Nechvátalem nabývá symbolických rozměrů (skoro už ani nebylo nutné sáhnout k trochu prvoplánově stylizovanému předvádění děsivých smíchů a grimas v úvodu). V rolích ústřední dvojice zase Nechvátal s Gabrielou Pyšnou dokázali bez jakýchkoli ornamentů zachytit nejistotu a křehkost, ohrožovanou silami, jimž vlastně ani racionálně nerozumí a kterým tím spíš nedokážou účinně vzdorovat. V souhrnu velmi solidní, divadelně svébytná a respektuhodná variace na téma, k jehož původnímu vyznění se už dnes dá jen obtížně dodat cokoli nového.
Více informací o inscenaci zde
foto viz galerie Divadla X10
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme