Švejda: Jenom matky vědí, o čem ten život je (A studio Rubín)

Necelý rok po premiéře Promiňte, že rodim sdružení MAnaMA je v Praze k dispozici další inscenace, věnující se tématu "ženy na mateřské". Barbara Herz a spol. v A studiu Rubín na to ale jde oproti osobnějším MAnaMA vědečtěji a téma uchopuje ve velké sociologické šíři, všímajíc si jeho nejrůznějších aspektů - otázkou uplatnění po rodičovské dovolené počínaje a rolí otce konče.

foto Patrik Borecký

Výraznější divadelností dokumentaristicky pojatý kus, podobně jako Promiňte že rodim, neoplývá. Režie se spokojuje spíš jen se scénickým "omalováváním" sdělovaného, pozornost soustředí zejména na to, co se říká, a tak trochu se vlastně ocitá na divadelním pomezí: má jisté, jak to říct, konferenční rysy. Pro spravedlnost ale dodejme, že nezapomíná ani na to, jak  se to říká, na herecké podání. Vynikají zejména uměření, k "autentickému" projevu mířící Lucie Andělová a Jiří Kniha (u třetí protagonistky, Veronika Lazorčákové, je hraní na můj vkus zbytečně příliš vidět), a režisérka také velice dobře pracuje s pauzami - s okamžiky, kdy je vhodné, aby se herci ve svém vyprávění odmlčeli a nechali sdělení patřičně vyznít. Obecně lze říct, že inscenace je hodně ztišená, hodně soustředěná na slovo.
Nejcennější, nejpřesvědčivější i nejživější je tam, kde dává prostor konkrétním, individuálním příběhům (jako nejzajímavější se mi jevily postoje literární vědkyně Blanky) , kde problémy pouze předestírá, otevírá je v jejich rozporuplnosti a nejednoznačnosti; naopak tam, kde mluví v příliš obecných kategoriích, kde probírá obligátní schémata (otázka "tradiční" otcovské role) či kde - nedej bože - přikládá na problémy nějaký ideologický rastr (o determinující roli kapitalistického systému na uplatnění matek) přitažlivost inscenace klesá a "mlátí se" tak trochu prázdná sláma. Je také dobře, že inscenaci neschází humor, že probíraná témata odlehčuje (byť někdy toho ironizujícího "závorkování" je na můj vkus příliš mnoho) - vhodně načasovaným ztišením pak o to víc vyniknou místa, která jsou opravdu vážná.
Tvůrkyně anoncují, že po některých představeních bude probíhat debata. Myslím, že by je mohly pořádat pokaždé - inscenace k nim má vyloženě nakročeno (psát o tom, že drtivou většinu publika na mé repríze tvořily ženy, asi ani není potřeba - myslím, že tomu tak bude pravidelně).
Inscenace - suma sumárum - je povedeným příspěvkem do současného směřování A studia Rubín, "deskriptivně" prozkoumávajícího problémy současné společnosti.
Premiéra 28. února 2020 v A studiu Rubín. Více informací o inscenaci zde.