Mikulka: Encyklopedie akčního filmu (Divadlo pod Palmovkou)

A teď chvíli úplně vážně...

To podstatné napsal Jakub Škorpil hned po premiéře (tady), takže jen jedna trochu protivná poznámka na okraj. Je velmi dobře pochopitelné, že Tomáš Dianiška nechce navěky zůstat ve škatulce neúnavného žertéře. Stejně tak ale není možné přehlédnout, jak prudce jde v případě Encyklopedie úroveň dolů, kdykoli opustí bezpečně zažitou šaškovskou polohu a pokusí se být nefalšovaně vážný.

Vždy, když se v Encyklopedii převracejí, zneužívají a parodují klišé akčních filmů, představení nápadně ožije. Jsou to výstupy lehkonohé a také velmi zábavné, byť nijak oslnivě hluboké. Když dojde na trochu „závažněji“ založená klišé normalizační, nabírá už legrace dost často podobu snaživě křečovitou, třeba na způsob zuřivých policajtů nebo nadržené komunistky nadšeně objímající televizi v níž řeční Leonid Brežněv. A když Jan Patočka s dívkou z budoucnosti se vší vážností sepisují prohlášení Charty 77, přičemž padají všeliká moudra a kapela k tomu hraje Krylovy Jeřabiny, je to nejen inscenačně toporné, ale vzdor hlubokomyslnostem také dosti banální a navíc nepříjemně kýčovité.

 

V případě Dianišky, dramatika o jehož talentu není nejmenšího sporu, jsem se vždycky trochu bál, jestli ho nesemele nadprodukce, respektive, jak dlouho dokáže se stále stejnou intenzitou chrlit divoké vtipy i absurdní nápady a nesklouznout přitom k moc velkým lacinostem. Stejně tak bývám vždycky zvědavý, jestli se mu v tom či onom případě podaří skrze setrvalé vtipkování trefit i cosi „pod hladinou“ (zde bývají výsledky kolísavé). Ale že by se z něj někdy mohl stát nudný předkladač dojímavých mouder, to mi tedy opravdu na mysl nepřišlo. Po Encyklopedii akčního filmu si už v tomto ohledu nejsem tak úplně jistý.

foto web DPP
více informací zde
O Encyklopedii akčního filmu budu psát do SADu 2021/1