Škorpil: Encyklopedie akčního filmu (Divadlo pod Palmovkou)

Nejnovější Dianiškova Encyklopedie akčního filmu je z linie her „historických“ reprezentovaných nejtypičtěji Mlčením bobříků a 294 statečných. I zde dochází k průniku historické „reality“ (vznik Charty 77) a poetiky, prvků a postupů zejména filmových „béčkových“ žánrů.
Většina vtip;, gagů a hlášek je soustředěna především do oné filmové části scénáře, či do specifického prostředí nerdů oddaným dotyčným filmům. A dlužno říct, že na úrovni jednolitostí funguje výborně. V oblasti reálií let sedmdesátých se však opakuje situace ze Špinarky, kdy jakoby se Dianiška bál sáhnout na „ty kladné“ (jakkoli je to u Věry Špinarové přinejmenším diskutabilní), a to více se vyřádí na opačné straně. Takže i zde se setkáváme s tupými policisty, brutálními estébáky a sexuálně vyprahlými soudružkami. Autor se tak ale dostává na velmi vratkou půdu ohraných klišé, které se mu tam ani zde nedaří povýšit například černým až morbidním humorem jako v 294 statečných.


Překvapivou komickou hvězdou inscenace je Pavla Gajdošíková

Proti námitce, že je v zápletce příliš mnoho náhod, autorských svévolí, vše působí až moc „vyšpekulovaně“ a že inscenace by v dnešní zjitřené době snadno mohla slíznout nálepku přinejmenším sexismu, by se snad dalo hájit poukazem na skutečnost, že i po skladebné a formální stránce jde o poctu a inspiraci klasickými akčními či sci-fi filmy, které také úctou k logice a něžnému pohlaví zrovna neoplývají. Narazíme však na známý paradox, že napsat cíleně něco trapně blbého, tak, aby to často trapně a blbě nepůsobilo, je jedna z nejtěžších disciplín. Co už ale nijak hájit nelze, je (opět) přetažená stopáž, kdy celovečerní formát s pauzou Dianiška prostě neutáhne bez ztráty tempa a šířícího se pocitu únavy. Jistě, že jako autor, režisér a herec v jednom nemůže mít patřičný odstup, otázkou ale (a nikoli poprvé pod Palmovkou) je, proč nezasáhl dramaturg.

více informací zde
foto Martin Špelda