Režisér (Komorní scéna Aréna)
Marie Antoinetta (Národní divadlo moravskoslezské)
Režisér Po středečním nezdařeném Shakespearovi byla nová hra Tomáše Vůjtka Režisér balzámem na diváckou duši. Zachycuje proces vzniku inscenace Beckettova absurdního dramatu Konec hry, zrcadlí v sobě ovšem nejen těžkosti spojené s divadelní tvorbou, ale dotýká se i pomíjivosti života, to vše s grácií a vtipem.
Inscenace Ivana Krejčího má být poctou režiséru Josefu Janíkovi, což jsem se ovšem dočetl pouze z programu, jako člověk neznalý díla tohoto ostravského tvůrce bych na to sám nepřišel. Nijak to ovšem nevadí, Vůjtek zobrazuje divadelní prostředí v jeho obecnosti (byť je možné, že divák znalý místních poměrů si dokáže do situací zasadit reálné předobrazy), dotýká se známých klišé i v současné době aktuálního problému nedostatečného finančního ohodnocení umělců.
Tahounem inscenace je Marek Cisovský v úloze umírajícího slavného režiséra, z jehož příběhu čiší existenciální tíseň, kterou ovšem neustále relativizují vtipné hlášky glosující divadelní prostředí. Cisovskému se zase jednou povedlo, že jsem hltal každé jeho slovo, gesto či grimasu. Ostatní mu jsou zdatnými spoluhráči, ať už se jedná o stárnoucí kulturní reportérku Aleny Sasínové-Polarczyk, režisérovou přítelkyni (hraje ji Anna Čonková) dojemně, ale nepateticky zasaženou jeho smrtelnou chorobou, či snaživého herce v podání Michala Čapky.
Bylo potěšující vidět Arénu zase po čase ve formě jako za dob její největší slávy, stvrzené titulem Divadlo roku v Cenách divadelní kritiky.
Marie Antoinetta Režisér Vojtěch Štěpánek a jeho tým vytvořili vlastní dramatizaci románu Stefana Zweiga, kterou rámují posledními okamžiky spisovatele a jeho ženy v brazilské emigraci před jejich sebevraždou.
Zatímco v první půlce nedává nově dodaný rámec moc velký smysl a intervence manželů do děje ho spíše brzdí, ve druhé půli se krveprolití Velké francouzské revoluce účinně protne s hrůzami druhé světové války. Připomínka toho, jak se v civilizované Evropě cyklicky vrací tendence k barbarským čistkám, má nenásilný přesah i do dnešní doby. Civilní pojetí manželů Zweigových (Tomáš Jirman a Aneta Kaluža Klimešová) navíc dodává kontrapunkt k nadsázce, s níž je podáván historický příběh.
Obecně je část po přestávce o dost silnější. Na začátku inscenace se tvůrci věnují spíš pikantnostem ze života francouzské královny, jako jsou její rozmařilé večírky či impotence Ludvíka XVI., postupně se čím dál víc soustřeďují na přerod Marie Antoinetty v charismatickou vládkyni, která svou morální integritou předčí slabošského manžela. Škoda, že je tento přerod poněkud uspěchaný, za což ovšem nemůže Sára Erlebachová v titulní roli, ale spíše scénář, jenž herečce dává větší prostor na charakterizaci postavy právě až v okamžicích revolučního mumraje.
LUKÁŠ DUBSKÝ
festivalový program zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme