Proč bychom se nemlátili
Světla pohasínají a od vchodu do sálu zní nespokojené syčení a šepot. Dveře bouchnou a postranní uličkou prochází podivný průvod. Svítí si malými lampičkami a neustále se ujišťuje, kde že jsou ty schody a kolik jich je, aby pak na nich skoro každý z procesí stejně zakopnul. Když se průvod dotrmácí až na jeviště, světla se rozzáří, orchestr z nahrávky zahřmí a pestře oděný, bíle nalíčený soubor spustí Proč bychom se netěšili.
Většina inscenace se úvodního verše prvního výstupu opery docela drží. Jakub Krofta pojímá starou, singspielovou verzi Prodané nevěsty jako podivuhodnou klauniádu nebo značně podroušené ochotnické divadlo, a pěchuje „národní dílo“ nejrůznějšími vtípky a gagy. Kecala (Martin Němec) posazuje na invalidní vozík a místo infuzní lahve ho vybavuje lahváčem, Vaška (Jakub Albrecht) stylizuje do totálního vesnického blázna, archaickou mluvu špikuje současným slovníkem a to celé doprovází ujetými počítačovými projekcemi v pozadí. Dokonce zazní i úryvek ze Stroupežnického Našich furiantů, to když Krušina (Radek Valenta) vzpomíná na vznik dávného dluhu Míchovi (Ivan Jiřík).
Takhle rázné zásahy do mytické Prodanky asi nesnese každý, například divačka za mnou v pravidelných intervalech pronášela lapidární „ježišmarja“, mě to ale kupodivu velice bavilo.
Postupně však Krofta dostává svým slovům z programu, kde poukazuje na problematickou – nebo spíš nulovou – morálku většiny postav Sabinova libreta. Z původně lehce floutkovského, ale uhrančivého Jeníka (Jaroslav Blažek) se vyloupne neurvalý násoska, dědící agresivní sklony po svém otci. Silný je v tomto směru závěr, kdy je stále nalitý Jeník i celý vesnický kolektiv vrchovatě spokojen s vyřešením svízelné sňatkové situace, zatímco Mařenka (Pavla Gajdošíková) tragickým výrazem němě prozrazuje, že pro ni se happyend v násilnické společnosti rozhodně nekoná.
Hudební komponent inscenace je pozoruhodný už nakřáple šramlovou hudbou Ivana Achera a Martina Konvičky, upravující velkou operu pro menší orchestr. Podobně zvědav jsem však byl i na pěvecké výkony. Asi nejlépe si vedou Jaroslav Blažek s Pavlou Gajdošíkovou, stejně tak zdařilé bývají mocné sborové pasáže, do nichž se zapojují všichni účinkující. Naproti tomu se zpěvem poněkud zápolí Jakub Albrecht, který si však zpravidla vystačí s mluveným slovem, a Barbora Kubátová coby dominantní Kecalová, jež při souboji se Smetanou přinejlepším remizuje.
Celkově se však Prodaná nevěsta pro mne stala jedním ze zatím nejpříjemnějších překvapení letošní sezóny. Její střelený humor přecházející místy až do naprostého bizáru určitě nesedne všem, v kombinaci s příjemně krátkou stopáží (jen lehce přes hodinu) by se však mohlo jednat o úspěšnou inscenaci třeba pro mladší publikum, typicky z Klubu mladého diváka. Ale vůbec se mi zdá, že pod Palmovkou vznikl zaznamenáníhodný příspěvek ke kulatému smetanovskému jubileu v nadcházejícím roce.
VOJTĚCH VOSKA
foto Martin Špelda
více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme