Jak se dělá divadlo
Po povedeném Jídelním voze přišel David Šiktanc s další inscenací vystavěnou na základech „vlastních zážitků“ – a opět mu to vyšlo. Insomnie pojednává, navzdory trochu matoucímu titulu, především o tom, jak vzniká divadelní inscenace a jaké nejistoty i pochybnosti přitom provázejí režiséra, který se shodou okolností nápadně podobá samotnému Šiktancovi.
Divadelníci hrávají na divadelnická témata rádi, Insomnie však jde docela nezvyklou cestou: vše se odehrává v rozostřené atmosféře na hranici spánku a bdění (odtud ona titulní nespavost) a místo obvyklých veselých či hořce ironických historek je podstatný spíš nesouvislý vnitřní monolog zmíněného režiséra. Dokonce ani pořádně nedojde na premiéru, logické vyvrcholení generálkového týdne, kterým jinak protagonista prochází den po dni. Místo toho se vše obloukem vrátí k úvodnímu snovému výjevu s neurčitou dvojicí tančící v chumelenici uprostřed noci kdesi pod okny herecké ubytovny.
Aby to však nebylo úplně jednoduché: režisérův vnitřní hlas je rozdělen mezi dva herce (Jana Huška a Barboru Váchovou) pojmenované shodně Já, přičemž především Váchová v případě potřeby zastoupí celou řadu dalších postav, od protivné herečky, přes prodavačku ve večerce až po výše zmíněnou tanečnici. I když je otázkou, zda posledně jmenovanou lze označit za „další postavu“ nebo spíš za součást dvojjediného protagonisty. Ale to není zas tak podstatné, nejistota na mnoho způsobů se šíří z jeviště i do hlediště, a lze to považovat za jednu z předností inscenace.
Aby to však nepůsobilo příliš seriózně: dojde i na řadu zábavných a sebeironických momentů, ty však tvoří spíše ostrůvky ve snovém proudu. Padne vtip, po něm přijde monolog plný nejistoty, pak se chvíli tančí nebo zpívá, nechybí projekce (ale ne live cinema, spíš něco na způsob Laterny Magiky), vyloupnou se poetické pasáže, zazní verše a jako kontrapunkt zcela konkrétní momentky z divadelnického života. Výsledkem je zábavná a zároveň velmi důvěryhodná koláž. Divadelníci a zasvěcenci asi budou při jejím sledování trochu zvýhodněni, nicméně Insomnie je inscenace, která může, alespoň doufám, oslovit každého, kdo od divadla nečeká přímočarý příběh a jednoznačné vyznění.
více informací zde
foto: Martin Špelda
o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava ve středu 31.1.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme