Mikulka: Velká vodní loupež (Jihočeské divadlo)

Dva v jednom

Všichni, kdo píší o divadle, se tím už určitě setkali mnohokrát: zdánlivá drobnička nečekaně strčí do kapsy kousky podstatně ambicióznější. Přesně tohle platí pro budějovickou Velkou vodní loupež, a to dokonce dvojnásobně. Inscenace je totiž příkladem toho, že se dotyčný princip může uplatnit i „uvnitř“, v rámci jediného artefaktu. 

Velká vodní loupež je mnohem ambicióznější titul, než to na první pohled (a třeba i podle anotace) vypadá. Bizarní historka o skupině budějovických štamgastů, kteří se rozhodnou zachránit svůj Budvar prostřednictvím loupeže čarovné vody ze studny plzeňského Prazdroje, se totiž odehrává na pozadí světové klimatické katastrofy. Ta je přítomná nejprve v drobných a zdánlivě odtažitých poznámkách, v groteskních televizních vstupech a nakonec i velmi názorně přímo za okny sálu Malého pivovaru, kde se představení koná – a to přesně v momentu, kdy nadšení pivařští patrioti vlasteneckým zpěvem slaví své velké vítězství.

Katastrofický druhý plán včetně hořce ironického finále dává smysl, nejedná se o žádnou prvoplánovou agitku, ale málo platné, o poznání živější a především divadelně nápaditější byla komediální rovina. V té pětice pánů a tři dámy zdánlivě „neambiciózně“ rozehrávali klasickou komediální situaci „skupinka naprostých matláků se snaží v doprovodu ohňostroje silných slov dosáhnout čehosi velkolepého a žalostně se jim to nedaří“.

Výsledkem je, že mohu s potěšením konstatovat, že na závěr mého celoročního dojíždění do Jihočeského divadla přišla inscenace, ve které jak herci, tak režie prokázali, že zvládají to, co mi v předchozích titulech poněkud chybělo: spontánní komediálnost, schopnost prodat přímočaře drsné i trochu rafinovanější vtipy bez pitvoření a pomrkávání, zato však se spolehlivým timingem. V sále panovala výborná atmosféra, publikum oceňovalo jak parodovanou pivní nablblost, tak ironické lokální vtipy, a velmi dobře jsem se bavil i já, jakožto osoba v tomto smyslu nezúčastněná (navíc notorický nepivař).

Z trochu jiného úhlu pohledu: jedná se o příjemné překvapení zhruba toho typu, se kterým loni zabodovalo Činoherní studio, když uvedlo drobničku z jídelního vozu ve vlaku z Prahy do Ústí nad Labem. Vypadá to, že „malá“ lokální témata, která jsou samotným tvůrcům (nebo alespoň jejich podstatné části) přirozeně blízká, mají zkrátka cosi do sebe.

Mimochodem: pokud si mohu dovolit našeptávat dramaturgické radě plzeňského festivalu Divadlo, myslím, že by se Velká vodní loupež vzhledem ke svému tématu (ale nejen kvůli němu, samosebou) mohla skvěle vyjímat třeba v reprezentativních prostorách tamního Prazdroje.

více informací zde
foto: Hynek Glos
O Jihočeském divadle v roce 2023 v budu psát do SADu 2/2024