Dubský: Vegetariánka (Divadlo v Dlouhé)

Pro svou první spolupráci s Divadlem v Dlouhé si režisérka Kamila Polívková vybrala adaptaci románu jihokorejské spisovatelky a držitelky Nobelovy ceny za literaturu Han Kang Vegetariánka. Zásadním krokem dramatizace, jejímž autorem je Matěj Samec, bylo, že románovou hrdinku Jonghje na jeviště vůbec nepřivádí. Nepřítomnost hlavní postavy dobře tematizuje její objektifikaci ze strany ostatních.

Inscenace je koncipována v podstatě jako tři monology, interakcí mezi aktéry je minimum. Jonghje a její rozhodnutí nejíst maso a později přestat přijímat potravu úplně nahlížíme ze tří úhlů pohledu. Matyáš Řezníček jako majetnický a sebelítostivý manžel považuje Jonghje především za služku, jež se má starat o jeho pohodlí. Vykolejenost jeho postavy z vývoje událostí vnáší do první třetiny inscenace prvky humoru. Jiří Spišák jako švagr s uměleckými ambicemi zase nepřítomnou hrdinku vidí především jako sexuální objekt a popisuje svou posedlost. Sestra v podání Veroniky Lazorčákové je zpočátku submisivní ženou, která si Jonghje rovněž jistým způsobem přivlastňuje, postupně se ale stává nemocné sestře jedinou oporou. 

Navzdory názvu není tématem vegetariánství, ale především radikální odpor vůči násilnému světu a nefunkčním společenským strukturám. Polívková intimní příběh zasadila do komorního prostoru, scéna je minimalistická a tempo snově hypnotické. Atmosféra má lehce hororový nádech, vhodně ji doplňuje i live cinema zachycující makroobjektivem fragmenty různých potravin.
Vegetariánka je příjemně nedořečeným počinem se sugestivní atmosférou. Ukazuje se, že nové vedení kolem Ivana Buraje bude prosazovat výrazně odlišnou estetiku, než na jakou byli diváci v Dlouhé dosud zvyklí. Všechny reprízy Vegetariánky do konce května jsou ovšem vyprodány, takže to v tomto případě, zdá se, byla trefa do černého. 

více o inscenaci
foto Zuzana Lazarová