V podkroví, kdo o tom ví
Komorní činohra je docela sympatický, skromný a navíc jaksi utajený projekt. Divadlo vedené Jiřím Bábkem působí v podkroví Divadla pod Palmovkou (ještě předtím Na prádle) a systematicky se soustředí na současnou světovou „pravidelnou“ dramatiku; zvláštním oblíbencem je David Mamet. Rovněž cíl je zřejmý: dělat inscenace postavené především na textu a hercích, s anglosasky nenápadnou režií. Škoda, že o tom všem skoro nikdo neví…Ale zas tak nepochopitelné to není. Při víceméně náhodné návštěvě jednoho z novějších kusů Komorní činohry se to ukazuje docela zřetelně. Vytáhnout na světlo hru u nás prakticky neznámého finského autora Mika Myllyaho je záslužné, jenže co pak s tím? Panika je šikovně napsaný, ale víceméně zaměnitelný lepší bulvár, trochu veselý a taky s trochou rozumně dávkovaného, přehledného, snadno stravitelného poselství. Tři přátelé na počátku středního věku mají problémy sami se sebou a něco se s tím dá udělat, jen když si to dokážou přiznat. Zahrané je to velmi názorně a navíc spíš přijatelně než oslnivě.
Hra jako Panika by se klidně mohla objevit na repertoáru celé řady pražských divadel, Jezerkou počínaje a Činoherním klubem konče. Adresy to jsou známější, herecké obsazení by nabízelo zvučnější jména a výsledek by nepochybně odrážel styl toho kterého divadla i vkus jeho publika. K neokázalému odhodlání Komorní činohry hrát si nenápadně podle svého lze cítit sympatie – ale jak zároveň přimět diváky, aby aspoň občas vyrazili do libeňského podkroví? Vážně nevím.
Více informací o inscenaci zde
Moc pěkně napsáno.
OdpovědětVymazat