„Dobrodružný, milostný příběh Anje, která žije v bývalém východním Německu a neznámé krásky: rychlá jízda autem, zločin, táborák, tanec, pojídání květin, šampus, gigantičtí mravenci, sex na novém prostěradle, škrábání brambor, sprchování a smrt v jezeře.“
Kdyby tohle všechno nebylo napsané v tiskové zprávě, ale třeba na billboardu, bylo by to skoro na stížnost pro klamavou reklamu.
To, co lze pozorovat v úzké chodbě v prvním patře Meetfactory, rozhodně není nijak zvlášť dobrodružné, táborák zastupuje zhola zbytečná žertovná scéna s opékáním buřtů nad reflektorem, pojídání květin se mihne jako banální vtip, brambory se neškrábou vůbec a smrt nenastane v jezeře. Auto a rychlou jízdu zastupuje jakýsi krabicovitý model půlky Trabantu, který herci několikrát klopotně popotlačí dopředu a dozadu; o sprchování, sexu na novém prostěradle nebo o gigantických mravencích padnou jen zcela okrajové zmínky. Uznat lze pouze východoněmecký původ hlavní hrdinky (i když se celý děj odehrává na dětském outdoorovém táboře ve Švédsku) a že to Daně Markové jako neznámé krásce docela sluší.
Nadešel tudíž čas udělat radost Vojtěchovi Varyšovi: román Chladnější vrstvy vzduchu německé autorky Antje Rávic Strubel jsem si předem přečetl. A nabyl touto cestou silného podezření, že je to hlubokomyslně se tvářící červená knihovna pro trendařsko-intelektuální publikum. Trocha sociální kritiky a mezilidského odcizení, o něco větší trocha tajemna a navrch pořádná porce dráždivě lesbické erotiky. A mezi tím lyrické řeči o tom, jak vypadá světlo ve Švédsku. Napsané je to ovšem šikovně a čte se to docela dobře. Na rozdíl od divadelní adaptace, která všechno zjednoduší, dovysvětlí a upachtěně předvede. Bez tajemství, bez erotiky, místy na hranici amatérismu a nechtěné směšnosti. Efektní svícení do kouře a žerty na účet pitomých táborových vedoucích toho moc nezachrání - obé již bylo viděno mnohokrát a v mnohem invenčnějším provedení.
Recenze vyjde v Lidových novinách
Více informací o inscenaci zde
Kdyby tohle všechno nebylo napsané v tiskové zprávě, ale třeba na billboardu, bylo by to skoro na stížnost pro klamavou reklamu.
To, co lze pozorovat v úzké chodbě v prvním patře Meetfactory, rozhodně není nijak zvlášť dobrodružné, táborák zastupuje zhola zbytečná žertovná scéna s opékáním buřtů nad reflektorem, pojídání květin se mihne jako banální vtip, brambory se neškrábou vůbec a smrt nenastane v jezeře. Auto a rychlou jízdu zastupuje jakýsi krabicovitý model půlky Trabantu, který herci několikrát klopotně popotlačí dopředu a dozadu; o sprchování, sexu na novém prostěradle nebo o gigantických mravencích padnou jen zcela okrajové zmínky. Uznat lze pouze východoněmecký původ hlavní hrdinky (i když se celý děj odehrává na dětském outdoorovém táboře ve Švédsku) a že to Daně Markové jako neznámé krásce docela sluší.
Nadešel tudíž čas udělat radost Vojtěchovi Varyšovi: román Chladnější vrstvy vzduchu německé autorky Antje Rávic Strubel jsem si předem přečetl. A nabyl touto cestou silného podezření, že je to hlubokomyslně se tvářící červená knihovna pro trendařsko-intelektuální publikum. Trocha sociální kritiky a mezilidského odcizení, o něco větší trocha tajemna a navrch pořádná porce dráždivě lesbické erotiky. A mezi tím lyrické řeči o tom, jak vypadá světlo ve Švédsku. Napsané je to ovšem šikovně a čte se to docela dobře. Na rozdíl od divadelní adaptace, která všechno zjednoduší, dovysvětlí a upachtěně předvede. Bez tajemství, bez erotiky, místy na hranici amatérismu a nechtěné směšnosti. Efektní svícení do kouře a žerty na účet pitomých táborových vedoucích toho moc nezachrání - obé již bylo viděno mnohokrát a v mnohem invenčnějším provedení.
Recenze vyjde v Lidových novinách
Více informací o inscenaci zde
díky:-)
OdpovědětVymazat