Politická satira je žánr, který stojí na pomezí umění a žurnalistiky. Může sloužit jako lakmusový papírek aktuálního politického a společenského stavu v zemi. A pakliže dokonce začne opouštět formu, ve které se na divadle nejčastěji vyskytuje (kabaret) a intervenuje jinam, třeba do "závažnějších" útvarů, znamená to jediné: že se ve společnosti něco důležitého děje. Vzpomínám na prvou polovinu devadesátých let, kdy politická satira prakticky vymizela, kdy vládl většinový společenský konsensus a cílem satiry - ovšem laskavé, neútočné! - byly tak maximálně krátké kalhoty Václava Havla či charakteristický mluvní projev Václava Klause. Vzpomínám i na situaci kolem roku 2005 a na veliký úspěch Ivy Klestilové s textem Standa má problém – lapsy politiků byly již natolik trapné, že poptávka po jejich uměleckém zachycení byla přímo hmatatelná.
O deset let později v Divadle Minor ve vánočním představení Vánoce (na programu je už od roku 2002), primárně pochopitelně určeném dětem, Petr Stach v úloze Heroda paroduje opilecky blábolivý projev hlavy státu, Miloše Zemana...
Jak velkou frustrací ze současného stavu musí (opět) trpět ti, jež se věnují umění, že se k takovému kroku uchýlí?
Zastáncem názoru, že umění je pro politiku škoda, nejsem. Zastáncem názoru, že nenormální politická a společenská situace je pro umění škodlivá, ovšem jsem.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme