Varování občas beru na lehkou váhu. Takže když jsem v programu Dvojího domova viděl slova Adama Halaše o „intimním až básnickém duševnu“, přezíravě jsem se pousmál a pomyslel si něco o exaltované nadsázce. Jenže přesně tohle Jan Nebeský, Martin Dohnal, Alois Švehlík, David Prachař, Lucie Trmíková a Igor Korpaczewski v čepovské koláži servírují.
Negativní reakce, či prosté konstatování nudy, vás v takovéhle inscenaci automaticky dostává do pasti. Jevíte se (byť i jen sám sobě) málo duchovním, bez smyslu pro poezii a vypadáte jako zajatec příliš efektní, uspěchané a klipovité doby. A tak se nutíte do naslouchání, zoufale se snažíte udržet pozornost, najít alespoň jeden moment, který by vás mohl vtáhnout do toho evidentně zručně vystaveného bludiště citátů Jana Čepa provázených tradičními mimoběžnými akcemi, velmi ušlechtilým přednesem i kontrastním civilismem, písněmi, podivnou hudbou a živou malbou na pozadí. Ale je to marné. Zápas je vysilující, ale myšlenky se stále rozbíhají, víčka padají a dění před sebou sledujete jakoby přes velmi tlusté sklo či z obrovského odstupu. Nezbývá než si to přiznat: jsem povrchní městský cynik zkažený televizí, postmodernou a MTV.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme