Mikulka: Faust (Toy Machine - festival Habrovka)

Faust na každé náměstí

Nečekaná příjemná překvapení bývají ta nejpříjemnější. Třeba loutkový Faust divadla Toy Machine, který byl v sobotu večer k vidění na - spíše hudebním - festivalu Habrovka. René Vitvar, Dora Bouzková a Tomáš Běhal sice nepřišli s ničím extra originálním, klasickou lidovou loutkárnu na faustovské motivy však zahráli s nakažlivou energií a především velmi zábavně.



Toy Machine používají víceméně tradiční loutky (co do výtvarna silně expresivní), zároveň se ale ku prospěchu věci hrdě hlásí ke svému „buchtoloutkovskému“ školení: hravou zálibou v pokleslosti (prdícího čerta bylo možné si užít opravdu dosyta), drobnými technickými vychytávkami, a především v meziscénách, kdy je přímo oslovováno publikum. Herci se navíc nerozpakují objevit přímo na malém (klasicky otvíracím) jevišťátku přímo mezi loutkami, čímž vzniká lehce surreálná směs postav živých a dřevěných. Ani nemluvě o občasných poťouchlých aktualizacích: replika „sluha se chce stát pánem, pán zemanem a Zeman Číňanem“ ovšem zazněla jen nenápadně, téměř mimochodem a bez jakéhokoli pomrkávání. Zato při oslovování publika jdou Toy Machine o poznání dál, než bývá v žánru zvykem: v jedné z meziher nosili kupříkladu mezi diváky malou rakev a dohadovali se, které z dětí by se do ní mohlo vejít. Svůj hlubší smysl však mělo i „rozehřívací“ loudění podpisů před začátkem představení; s jistým optimismem lze zadoufat, že se touto cestou dá připomenout, že prodej vlastní duše nemusí být jen úplně nezávaznou divadelní legráckou z předminulého století.

Tedy ještě jednou v souhrnu: takhle nějak si představuji současné kočovné divadélko, které je dostatečně chytlavé a zároveň dokáže diváky zaujmout na několika rovinách, ať už to bereme věkově, co diváckých zkušeností nebo třeba jen mírou pozornosti. Nechybí ironický nadhled ani úcta k tradičnímu žánru a řemeslu. Vhodné na každý jarmark, festival či náměstí.

Více informací o inscenaci zde