Bylo by pošetilé snažit se z osmi představení německy mluvících divadel, které byly nabídnuty v rámci letošního Pražského divadelního festivalu německého jazyka, dělat nějaké zobecňující závěry, přesto si dovolím dva postřehy.
1) dokumentární divadlo (byť zajisté tvořilo vědomou hlavní dramaturgickou linii PDFNJ) je dále na postupu; v českém divadle tato tendence také zesiluje, byť zatím spíš jen v nezávislém a amatérském divadle - řekl bych ale, že je pouze otázkou času, kdy se projeví i na profesionálních scénách; samo tíhnutí k "dokumentárnosti" (a tím i, jak se dá snadno uhodnout, předpokládané větší "autenticitě") - jak bylo lze vidět - ale není zárukou ničeho a dobré divadlo se z ní teprve musí "udělat"
2) přes převahu "dokumentárních" inscenací nakonec na PDFNJ svou kvalitou dominovaly dvě inscenace "vysoce estetizované", Hamlet a Effi Briest: sobě nepodobné, nicméně syntetické útvary, vyžadující mnohostranné herecké dovednosti; Hamlet byl sice přehlídkou vyjadřovacích postupů, které známe i z českého divadla - však byl také již osm let starý; Effi Briest (u něhož si nešlo nevzpomenout na Sekretářky téhož divadla, uvedené na PDFNJ před šestnácti lety) mi vlastně svou "čirou radostí" připomněl takový Kabaret Vian - Cami Divadla v Dlouhé (zpřed sedmnácti let) - ale ruku na srdce: jaké zdejší divadlo by bylo - nejen herecky - vůbec disponované k takovýmto výkonům?
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme