Dubský: Grand Festival smíchu (pondělí 21.1. + úterý 22.1.)

Pardubické divadlo hostí již po devatenácté Grand Festival smíchu, soutěžní přehlídku nejlepších komedií, které v českých repertoárových divadlech vznikly zhruba za poslední rok. Dramaturgyně festivalu Jana Uherová každoročně vybírá z přibližně 50 zhlédnutých inscenací nejlepší sedmičku.
Poměrně konzervativní pardubické publikum mělo hned na úvod festivalu možnost vidět dvě inscenace, které se pohybují na okraji komediálního žánru.

První soutěžní komedii přivezlo Činoherní studio Ústí nad Labem. Děkujeme, že zde kouříte je dramatizací novely Christophera Huckleyho, která sice vznikla už v devadesátých letech, ale na aktuálnosti jí to neubírá.

Omezení spojená s tabákem rámují Buckleyho dílo, které má ale vyšší ambice a řeší obecnější problém lidské svobody, která je pod různými záminkami stále více oklešťována. Inscenace ukazuje morální flexibilitu a honbu za zisky na straně tabákových koncernů, ale i pokrytectví a diktátorské tendence u lidí snažících se chránit lidstvo před sebou samým. Režisér Jiří Antonín Trnka a autorka dramatizace Dagmar Haladová se v inscenaci přiklání víc na stranu tabáku. Divák sice dostává argumenty, aby se sám mohl rozhodnout, čí „pravda“ je ta správná, ale už pojetím hlavních rolích je zřejmé, že šance tu nejsou fifty fifty.

Mluvčího tabákového průmyslu Nicholase Naylora hraje Jan Plouhar jako cílevědomého člověka, který je ochotný jít přes mrtvoly, zároveň je to však docela sympaťák. Jeho hlavním protivníkem je Kryštof Rímský jako senátor Finistirre, který je v inscenaci pojat jako slizký politik, jehož metody jsou snad ještě špinavější než u výrobců cigaret. Těžko s někým takovým sympatizovat. Rozdělení rolí tak místy tlačí inscenaci k lehké tezovitosti, kterou ale naštěstí zastiňuje zřetelný nadhled. Trnka sází na ironii, nekorektní a mnohdy celkem drsný humor. Do ústecké inscenace se mu podařilo dostat spoustu chytrých gagů a narážek.

Jediným pražským souborem, který se účastní letošního ročníku festivalu, je Divadlo pod Palmovkou s inscenací Sedmé nebe. Hra britské dramatičky Caryl Churchill je rozdělena na dvě velmi odlišné poloviny. První zobrazuje život britského koloniálního úředníka v Africe za viktoriánské éry. Tvrdě patriarchální řád a přísná morálka jsou ve střetu s přirozenými lidskými (nejen sexuálními) tužbami, na povrch vyplouvá pokrytectví spojené s pravidly, jež omezují svobodu jednotlivců. Neveselá témata jako rasismus, šovinismus či homofobie podává režisér Eduard Kudláč v balení klasické konverzační komedie. I díky bezchybným hereckým výkonům (za zmínku stojí hlavně Milan Mikulčík v roli diktátorského Clivea a Kamila Trnková jako mladý Edward řešící svou sexuální orientaci) vzbuzuje první část naděje, která ta druhá nedokáže naplnit.

Děj se přesouvá do současnosti (respektive do 70. let minulého století, kdy byla hra napsána), do doby, kdy sešněrovanost pravidly zmizela, volnost ve vztazích ale automaticky neznamená partnerské štěstí. K drobnému posunu dochází v žánru, herci pojali své role civilněji, inscenace inklinuje ke vztahové tragikomedii. Na scénu se vrací některé postavy z první poloviny, ale komunikace mezi oběma částmi je mizivá, tematická provázanost není příliš zřetelná. Také tempo druhé poloviny je o poznání volnější a třeba scéna duchařské seance působí vyloženě nadbytečně.

Je ale dobře, že se Churchillové sociálně-kritická hra s náznaky absurdního humoru na festivalu objevila. Patří k těm kusům, které ukazují pestrost komediálního žánru.

LUKÁŠ DUBSKÝ