Mikulka: Vítězné svině (Buchty a loutky)

Tumáš, Klímo 

Před závorkou: dívat se na tuhle inscenaci klímovskou optikou by mělo jen o málo větší smysl, než zkoumat perspektivou svalnatého akčního filmu dávný buchtovský hit Rocky IX. Dokonce i navzdory tomu, že se tu v jedné z klíčových scén z Ladislava Klímy přímo cituje a že se tu taky několikrát objeví - tak trochu mimo kontext - loutka opičáka, která „autorsky“ pronese pár profláklých filosofických i jiných sentencí. Podstatnější je, že Buchty a loutky pracují svou oblíbenou a mnohokrát osvědčenou metodou: vzít „velký“ příběh, roztřískat ho na kusy a pak to všechno znovu složit do poněkud kuriózní, leč zábavné a výsostně osobité podoby.

Dotyčná skládačka je tentokrát svým způsobem klasičtější, než by se bylo možné nadít. Podstatné scény jsou odehrány s tradičními marionetami, dokonce včetně vzácného a originálního čerta od Váchala (pravdivost tohoto tvrzení posoudit neumím, ale představa je to hezká), a taky s malovanými kulisami na zcela tradičním loutkovém kukátku. Jiná věc ovšem je, že je takto předvedena mimo jiné třeba i - v mezích marionetových možností - zcela realistická soulož. Ta je přitom poněkud nemarionetově, zato s pobavenou zálibou v laciné symbolice, doplněná řadou bollywoodsky metaforických akcí typu komíhajícího se pístu parního stroje nebo soptícího vulkánu.

Morytát o dvou ohavných hospodských typech, drasticky potrestaných skrze jejich nevinné děti (ano, jsou to ty, které se dopustí výše zmíněné realistické akce), se ovšem zdaleka nevyčerpá jen klasickou loutkárnou. Dle očekávání dojde na žertovný úvodní proslov Marka Bečky (na mé repríze vylepšený anglickým výkladem pro diváky z jakéhosi shakespearovského festivalu), improvizace, vícestupňové odbočky, nejrůznější hrátky s perspektivou, drastický humor zahrnující i nezvykle surové zacházení s loutkami, ironicky doslovné ilustrace, efektní stínohry a tak dál. Jistě, třeba scéna inspirovaná meteorologickým výrokem „čerti se ženili“ není víc než čirá pakárna, jenže pakárna přesně toho typu, kvůli kterým mám Buchty už léta rád. Stejně jako třeba nablble ostýchavé sbližování ústředního páru před výše zmíněnou erotickou akcí.

Pro toho, kdo Buchty a loutky sleduje pravidelně, tu vlastně není nic tak úplně nového, ale chuť a schopnost neustále chrlit další a další nápady, absurdní legrácky či technologicky nejspíš docela náročné vtipy je obdivuhodná. Vítězné svině jsou v tomto ohledu jedním z nejpovedenějších buchtovských kusů za posledních pár let – a pro mě navíc vítané novoroční napravení klímovské chuti po vánočním zážitku s hudebně sice pozoruhodným, leč divadelně dosti toporným Sternenhochem v Národním divadle.

Více informací zde

foto Roman Polášek