Švejda: S úsměvem nepilota (Kočovné divadlo Ad Hoc)

S notným zpožděním, de facto víc než šestiletým, jsem se konečně dostal na jeden z hitů amatérského (dá-li se to tedy tak říct) divadla, kabaret S úsměvem nepilota souboru Ad Hoc, Ad Hoc s ním v roce 2015 slavil úspěch na Jiráskově Hronově a společně s operním pastišem Zmrazovač - Il Congelatore, stejně oslnivě bodujícím na Hronově rok předtím, mu pomohl dostat se takříkajíc na výsluní amatérského divadla - na němž (a nejen na něm) se vlastně drží dodnes, neboť s oběma inscenacemi nadále úspěšně objíždí republiku. Třeba však dodat, že soubor S úsměvem nepilota - jak z představení patrno - průběžně updatuje, jeho satirická linka tedy nezastarává, a mé opožděné zhlédnutí není proto nijak fatální (což lze vzít i jako doporučení pro ty, kteří by ho chtěli vidět).

Před závorkou je nutné především říct: kabaret tím, jak je reprodukován - zejména hudebně, ale i herecky -, zcela bezpečně překračuje rámec amatérského divadla. Je suverénní profesionální (kabaretní) produkcí. Interpretační suverenita dává večeru tah, jistotu, pevné tempo, které mu - i třeba přes menší propady v úrovni čísel - nedovolí, aby mu spadl řemen. Možná se zdá, že říkám samozřejmosti, ale není tomu tak: právě tenhle fakt je totiž v posledku velice důležitým vehiklem, který provedení tak "neiistého" žánru jako je kabaret může dovést k úspěchu.
S úsměvem nepilota si vystačí s málem. S malým pódiem, na něž se vejde septet účinkujících i s nástroji a na kterém se rozehrávají - s divadelně drobnými, ale účinnými nápady - jednotlivá čísla; s pravidelným střídáním činoherních a hudebních výstupů; s obvyklými útvary jako jsou "chvilka poezie", přednáška, reklama, televizní zpravodajské formáty. S úsměvem nepilota dokonale naplňuje model "divadla malých forem", kabaretu. Ostatně, jak i z názvu patrno, otevřeně se hlásí k produkcím Vodňanského a Skoumala blahé paměti.
A zde také začíná jistý problém. S úsměvem nepilota je pevně ukotven v šedesátých letech. Své hlavní vtipy čerpá ze slovních hříček, je literární. A i když mají jednotlivá čísla - zvláště pokud jde pochopitelně o ta satirická - aktuální obsah, působí pořád tak trochu jako "retro", z jiné doby. Celý večer vlastně jako by se s dnešní dobou - kterou samozřejmě míní (jak už to u kabaretu bývá) reflektovat - jistým způsobem míjel, nekorespondoval s ní. Snaží se do této doby "vrazit klín", ale činí to neadekvátními prostředky.
Jaké to ty adekvátní prostředky jsou, jak by měl vypadat současný kabaret, nevím. Vím ale, že při S úsměvem nepilota jsem byl stále jednou nohou v minulosti. A velice "bolestivě" jsem to vnímal.