Švejda: Nepřítel lidu (MDP - Komedie)

Neuralgickým bodem Nepřítele lidu Michala Háby se stává, podobně jako u Jana Klaty či Thomase Ostermaiera (jejichž nastudování Ibsenovy hry měl český divák v minulých letech též možnost zhlédnout) řeč Dr. Stockmanna na veřejném shromáždění ve čtvrtém dějství. I Hába tu inscenaci dovádí jaksi na samu mez divadla a nechává ji "zastavit": dává jí přímočarý politicky angažovaný (agitační) ráz, přičemž si vypomáhá - při Stockmannově kritice stávajících pořádků - slovy patnáctileté švédské školačky Grety Thunbergové, pronesené na nedávné katovické konferenci o klimatu, která "obletěla svět".

Hába tu (jako levicový intelektuál) vyjadřuje názor, že se současnou liberální demokracií je systémově něco v nepořádku a je ji potřeba změnit - a v logice věci proto i Stockmannovu "fundamentální" kritiku bere vážně a staví se za tuto figuru.
Hába nepřehlíží Stockmannovy narcisistní rysy. Viz jedna z nejlepších scén inscenace, kdy Stockmann poté, co se dozví, jak to ve skutečnosti s místními lázněmi je, propuká (byť jde vlastně o špatnou zprávu) v doslova dětinskou radost a vrhá se neurvale mezi diváky, jen aby jim tu pravdu mohl říct. Proto, řekl bych, do hlavní postavy obsadil Miloslava Königa, který má svým hereckým projevem k tomuto typu postav blízko (viz ústřední role ve Velvet Havel či Deníku zloděje). Nietzscheovsky revolucionářské rysy postavy (s nimiž tedy my "staří" zastánci liberální demokracie máme docela problémy, neboť víme, co všechno neblahého ve dvacátém století způsobily) ale pro Hábu stojí nad nimi - a proto je pro něj Stockmann i hrdinou kusu (viz i navážno a procítěně pronášená závěrečná Stockmannova slova).
No jak libo...

Premiéra 19. 1. 2019. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyšla v Divadelních novinách 3/2019 (k přečtení zde)