Třináct dní po pražské premiéře inscenace Unavená žiadost (psal jsem o ní zde) se bratislavský SkRAT vrátil do Venuše ve Švehlovce, aby odehrál další pražskou premiéru, tentokrát již více jak rok staré inscenace Skupinová terapia. Mnohé se nemění – vládne velmi osobnostní herectví postavené na civilistním výrazu a nakonec ani scéna, kterou tvoří podlouhlý stůl a jen pár židlí. Obdobná je i práce s mizanscénou, kdy dialog v popředí doplňuje mimoběžná (a občas absurdně odtažitá) akce v pozadí.
A to přesto, že tentokrát je inscenován pevný text Petera Lomnického a nikoli text kolektivní. Ačkoli možná právě v tom tkví drobný zádrhel. Soubor je (opět) nejsilnější, tam, kde rozehrává zdánlivě banální dialogy a vnitrosouborové hádky (Lomnický evidentně psal text „na tělo“: jsme na zkoušce a představitelé se oslovují vlastními jmény), ovšem když v poslední třetině naplňuje dramatikovu snahu lehce „zvážnět“ a psychologizovat jednotlivé figury, představení vůčihledně vadne. Právě tak Lomnického pokus o pointu vyznívá matněji, než kdyby odolal pokušení doříkávat. |
| foto Ctibor Bachratý |
více o inscenaci zde
o obou pražských premiérách SkRATu budu psát v příštím vydání SADu
o obou pražských premiérách SkRATu budu psát v příštím vydání SADu
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme