V zřejmě dosti kvalitním utajení (vzhledem k mizivé návštěvě) proběhla pražská premiéra inscenace Unavená žiadosť bratislavského post-stokovského souboru SkRAT a režiséra Rastislava Balleka, kterou do Venuše v rámci svého off-programu přivezly 4+4 dny. Je přitom jasné, že specifická poetika, která by se dala nejlépe charakterizovat jako: zdánlivě se nic neděje, mluví se chaoticky a o ničem (a zčásti možná improvizovaně) a přitom se toho odehraje a sdělí víc než dost, by řadě českých diváků mohla perfektně sednout.
I proto že skratovský organizovaný chaos nemá v našem divadle paralelu. Nikdo zde (už) nedokáže stavět dialogy na mimoběžných a absurdních „kokotinách“, nikdo se (už) nedokáže s takovým potěšením vzdávat čitelné pointy a být přitom zároveň charakterově a situačně přesný, čitelný a uměřený. A nejít (až na jednu či dvě výjimky – výstup s ministerskou kultury) vtipu naproti, ale schovat ho někam mimo vědomou sféru. A mluvené slovo, či na textu stavěné inscenace, se z české nezávislé scény postupně vytrácí.
O co v sérii dialogů, monologů a bezeslovného mimoběžného scénického jednání konkrétně jde, je nakonec jedno, nicméně ona titulní „unavená žádost“ není jen grantová, jak trochu navádí anotace. Melancholická, groteskní a hořko-sladká loserovská (bez ohledu na generace) skepse může vypadat na první pohled nepřekvapivě a ohraně, ale v této formě je stále zbožím exkluzivním.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme