sobota 12. ledna 2013

Varyš: Válka s mloky (Franz - Drábek)

Do opery chodím sporadicky, protože mě nudí, že se v českém pojetí málokdy děje něco zajímavého na jevišti a jen zavřít oči a poslouchat hudbu se mi u většiny českého standardního operního repertoáru, kde se jen kombinují Verdi, Puccini a Donizetti a případně Dvořák se Smetanou, opravdu nechce. U člověka, jehož nejoblíbenějším skladatelem je John Adams, to asi ani nepřekvapí. Za poslední větší hudební zážitek z opery tak pokládám Glorianu Benjamina Brittena a Wagnerova Parsifala v pražském Národním a Hindemithova Cardillaca z Ostravy. Z hlediska divadelnického mě pak před časem nadchl Lékárník brněnské Reduty v režii Tomáše Studeného (kde ovšem podle znalců haprovala hudební složka). Cením si každého vybočení, zejména pak původních operních projektů. Z tohoto hlediska lze objednání a následné uvedení Franzovy Války s mloky jen vítat. U Franze mě mrzí, že je velmi konvenční, tradicionalistický skladatel, který spíš poučeně navazuje na kánon 19. století, než že by přicházel s něčím novým. Upřímně, radši bych si do Státní opery zašel na novou operu Martina Smolky nebo Petra Kofroně. (Oba bych také raději volil za prezidenta; škoda, že se před časem nenechali potetovat). V rámci žánru je nicméně Franzova opera solidní dílo, rovněž libreto Rostislava Křivánka celkem potěší řadou archaizujících obratů. Navzdory citacím a vtípkům je ovšem celé dílo, které naštěstí nepřevypravuje otrocky celou Čapkovu - po mém soudu naivní a moralistní - předlohu, ale staví silné obrazy blížící se a posléze nastávající apokalypsy, velmi vážně míněné. Mám rád Davida Drábka, zejména jeho superautorské kousky jako Noc oživlých mrtvol, a pozvat ho k režírování opery vůbec není špatný nápad. S Franzovou estetikou se ovšem fatálně míjí a staví na jeho obrazech svou polodekadentní satiru v čele s Petrem Kotvaldem. Lidově řečeno, "je to tak trochu z jiný opery". Recenze zde.

3 komentáře :

  1. Myslím, že Dvořák ani Smetana štandardným repertoárom českých divadiel určite nie sú. Obaja toho napísali viac, než je sem-tam uvádzaná Rusalka alebo Predanka...

    OdpovědětVymazat
  2. František Svoboda19. ledna 2013 9:58

    Po shlédnutí Války s mloky mám trochu smíšené pocity. Sice to není průšvih, ale  vítězství také ne. Skladatel Franz jakoby do opery vtisknul svoji nervnost a roztříštěnost, je tu vtěsnána všehochuť všech žánrů a skladatelovo renezanční všeumětelství. Co stačí a všeobecně se hodí do rejstříku scénické hudby rozmanitých divadelních kusů , nehodí se ve větším měřítku do opery. Opera postrádá určitý řád a souměrnost. Kladem je, že Státní opera ji uvedla  ve svém plném nasazení. Shlédnutí tohoto díla bylo pro mě poučné a v žádném případě to nebyla ztráta času, po druhé bych ji však vidět nemusel. 

    OdpovědětVymazat
  3. Vojtěch Varyš20. ledna 2013 13:11

    Dvořák: Armida (NDM), Jakobín, Čert a Káča (ND). Smetana: Dvě vdovy, Libuše (ND). Prodanka a Ruslka všude, ne sem-tam. Pravda, teď většinou díkybohu převažují Martinů s Janáčkem, to byli alespoň skladatelé...

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme