Zahálka: Risk (La Putyka)

Že se pauza využívá nejen ke zvýšení obratu divadelních občerstvoven, ale i ke změně směru v inscenaci, na tom není vcelku nic zvláštního - málokdy to je ale tak výrazné jako u nového kusu z dílny La Putyky. První polovina je sympatická tím, že se ve volně vymezeném tematickém rámci (a "risk" opravdu není téma, které by v novém cirkusu svazovalo ruce) pohybuje s jistou nevypočitatelností a nesrozumitelností; s trochou nadsázky jakási novocirkusová variace na metodu Divadla Gočár, viz. V té druhé se změní výtvarné ladění, ale i míra polopatičnosti: ocitáme se ve světě vozíčkáře, který byl v první polovině s laskavými slovy uklízen stranou, protože "to tam je pro něj přece lepší", a Risk v tu chvíli začíná připomínat jakéhosi méně důvtipného divadelního blížence kampaně Chodící lidé. Ale ani to by vlastně tolik nevadilo, kdyby nebyl čas si toho všímat - jenže s hrací dobou přes dvě a půl hodiny už je toho takříkajíc zu viel. Risk není vůbec marným projektem, ale v této podobě jej lze podávat postupně. Kdo chce od nového cirkusu "divadlo", odejde o pauze, kdo sled akrobatických čísel s jednoznačnou symbolikou, o pauze přijde. Je to výhodné, mohou jít na jeden lístek.

(Recenze vyjde v HN.)