40+5
Koncepce je jedna věc a vydržet se na to dívat je věc úplně jiná, musel jsem si – coby příznivec Hady Gote a spol. – přiznat po zhlédnutí Pralesa. Hrálo se tři čtvrtě hodiny a prvních čtyřicet minut bylo spíš na usnutí než na soustředěné koukání. Temná zvuková koláž, abstraktní projekce a v pomalém tempu předváděné obrazy, které velmi volně evokovaly cosi, co velmi volně souviselo se zážitky zvěře a lidí z jakési neurčité přírody. Tu a tam se vyloupl náznak hezkého obrazu, jenže málo platné: bylo to řídké. Pak se v rychlém tempu a napřeskáčku přes sebe ozval výčet lidských provinění proti přírodě a zástupce lidstva dostal od zástupce zvířectva ránu obrovskou palicí. Tma a konec. Celkově to sice nebyl nijak nepříjemný zážitek, ale kdyby tahle inscenace vyšla tiskem, doporučil bych ji spíš jen tak zběžně prolistovat.
Více informací o inscenaci zde
Zajímavé... neodpustím si uvést poznámku týkající se charakteru příspěvku: zdá se mi, že téměř dokonale naplňuje žánr "deníkového záznamu": série jednotlivých postřehů, zakončená stručným rezultátem, která de facto postrádá stavbu, které schází nějaký "formát". Neříkám, že je to úplně špatně - ale nedostáváme se zde na samu hranici žurnalistického psaní?
OdpovědětVymazatNadivado je můj deníček.
OdpovědětVymazat