středa 20. února 2013

Švejda: Partička (Prima family)

Nemaje doma televizor, registruji televizní vysílání jen okrajově; teprve nedávno jsem měl příležitost vidět fenomén současné televizní zábavy, Partičku... a zíral jsem, konfrontuje svoji představu o hercích, utvořenou na základě jejich divadelního působení, s touto jejich televizní prezentací...
Zatímco Michal Suchánek a Richard Genzer coby protřelí prodavači tele-humoru trousí svá slova s neprůstřelnou suverenitou, vystupuje Ondřej Sokol jako rozjívený nadrzlý frajírek, který si až s rozkoší užívá všech těch verbálních nehorázností, všeho toho „nekorektního“ humoru (třeba když se předvádí jako romský, pardon cikánský nemakačenko), jenž mu tenhle typ pořadu umožňuje. Nejvíc mi ale bylo líto Igora Chmely. Jako by byl do té p(P)artičky vsazen za trest, jako by měl činit nějaké pokání - tak působil útrpně, tak ze sebe nesměle soukal všechny ty laciné karikatury... Ale ne: to se mi jen hloupě do paměti vkrádal jeho přitažlivý divadelní typus zdrženlivého intelektuála, klamavě pasivního chlápka, který má "cosi za lubem". Jeden si prostě nesmí připouštět, že by nějaký divadelní status či kredit měl platit i jinde. Hypotéka je hypotéka...
Napadlo mě v souvislosti s Ondřejem Sokolem: neexistuje vlastně nějaká logická souvislost mezi jeho McDonaghy a Mamety v Činoherním klubu a Partičkou? Ale ano: jde o výprodej hyperrealistického či naturalistického jazyka obou dramatiků, těch jakoby co nejautentičtějších (a také pokud možno zábavných) hovorů postav.
Jak bude tahle mesaliance televizní a divadelní kultury pokračovat, se dozvíme již brzy, 7. března, kdy má v pražském Divadle Broadway premiéru Večírek, „krutokomedie“ Michala Suchánka, hraná „partičkovskou“ sestavou, rozšířenou mimo jiné o další „Sokolovy“ herce z Činoherního klubu, Marka Taclíka a Martina Fingera.

8 komentářů :

  1. Jakub Škorpil20. února 2013 12:20

    pozor Martine: ta plachá nesmělost a vystupování jakoby navzdory sobě samému je součástí Chmelova komického typu už od Trapných večerů

    OdpovědětVymazat
  2. Martin J. Švejda20. února 2013 12:31

    Jasně: a přesto to nakonec střihne, ty troškovsky pitvořivé figurky.

    OdpovědětVymazat
  3. a není to prostě jenom televizní zábava? Nepochybně by mohla být kvalitnější, nicméně v místním úhoru pořád ještě osvěživá. Tedy pokud se někdo chce bavit, kromě jiného, také někdy u televize, že.

    OdpovědětVymazat
  4. Martin J. Švejda20. února 2013 17:40

    Pochopitelně: je to jenom zábava. Ale člověka, který nemá srovnání (a který si nemůže poněkud smířlivě říct: je to v "místním úhoru pořád ještě osvěživá" zábava) stejně překvapí, jak jsou někteří, u kterých by to přece jen (na základě jiných jejich aktivit) nečekal, tak lehce ochotni utírat si (oblíbeným přirovnáním prof. Lukeše) "nos židlí". A to se mi (samozřejmě) snad ani nechce dodávat, že s čím kdo zachází, s tím také schází... 

    OdpovědětVymazat
  5. Jakub Škorpil20. února 2013 18:46

    Babovřesky, jsou ovšem taky "jen filmová zábava" Roberte. Nicméně jako občasný divák Partičky musím kostatovat lehce klesající úroveň co se ochoty nejít při vtipkování snadnou cestou prvního nápadu. Bývalo absurdněji.
    s čím kdo zachází... ano Martine, ale ta otázka zní jestli se to Chmelovi (potažmo Sokolovi) opravdu vrací do hraní v divadle. jinými slovy: zaznamenal jsi v Chmelových výkonech v DNZ nějaký kvalitativní pokles? Bez toho je to jen takové - promiň - moralistní plácnutí.

    OdpovědětVymazat
  6. Martin J. Švejda20. února 2013 19:05

    Proto, Jakube, v závěru své glosy zmiňuji chystaný Večírek. Pokud si vyhledáš annonci na něj, zajisté postřehneš aluzi na Sokolovy činoherácké inscenace. Na to jsem fakt zvědavej - co vypadá jako z jednoho těsta...

    OdpovědětVymazat
  7. Jakub Škorpil20. února 2013 19:26

    Večírek neni argument. v době kdy sbíral ceny a aplaus za Osiřelý západ, režíroval Sokol pravidelně TeleTele. Oddělovat tedy evidentně umí.
    A co ten Igor?

    OdpovědětVymazat
  8. Vladimír Hulec21. února 2013 0:19

    Problém "oddělování"
    není v těchto případech - dal by se do něj zahrnout třeba i Miroslav Donutil, Roman Zach, Richard Krajčo, Vojtěch Dyk, Jiří Havelka a jistě řada dalších - jen na straně umělců, to oni možná i zvládnou, ale i na straně jejich následného obsazování a především na straně divácké. Stávají se z nich postupně nájemní šašci, či řekněme popularitou vláčené celebrity, jejichž výkon, ať je jakýkoli, vnímají mnozí diváci jen a jen skrze jejich popularitu. Dost jsem se o tom kdysi bavil právě s Romanem Zachem, kterého to tak ničilo, že z jakéhosi TV seriálu o lékařích vystoupil. Nyní prý v jiném zase hraje. Je to klikatá cesta po tenkém laně přes hlubokou propast. Dá se přejít, ale člověk si taky může rozbít držku. Kdo to (zatím) zvládli, jsou myslím Petr Nárožný, Bolek Polívka, Jiří Lábus, Anna Polívková či Marek Daniel, kdo ne - Pavel Zedníček, Josef Dvořák, Luděk Sobota, Pavel Liška, Tomáš Matonoha...

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme