sobota 23. února 2013

Zahálka: Rebeka /Rosmersholm/ (DnV)

Ta paní něco tají

Vinohradská dramaturgie se v programu chlubí, že Rosmersholm nasadila vůbec poprvé jak v DnV, tak v celé Praze. To první pravda je, to druhé nikoliv (hru uvedlo přinejmenším Letní divadlo na Smíchově 1887 a ND 1899), ale každopádně je Pitínského brněnská inscenace z roku 2005 široko daleko jediná. Přiznám se, že moc nevím, proč Rosmersholm při vší lásce ke klasikovi nasazovat dnes - a včerejší večer na Vinohradech mi s tím příliš nepomohl. Jasně patrný výklad veškerý žádný: zkrátka jen příběh o odvržení konzervativních hodnot, na němž není nic moc zvláštního, a lovestory s temným tajemstvím, jakou ale hravě překoná každá lepší detektivka. Přesto by z toho jistě mohlo být dobré divadlo: buď experiment s nápaditou obrazivostí, jaký nás zřejmě čeká večer s Eyolfkem v Dlouhé, nebo prostě jen kvalitní a skvěle hraná interpretační činohra. Tak trochu jsem doufal, že se dočkám toho druhého, neb to je ostatně proklamované směřování vinohradské scény. Nedočkal.

Lze-li zážitek z Rebeky, jak hru na Vinohradech překřtili, popsat jedním slovem, je to bezesporu sytost. Režisér Deák nenechává nic nedourčené a v náznaku, všechno se odehraje tak, aby to bylo jasné úplně všem. Hned na začátku se za všech okolností překrásná Dagmar Havlová v roli Rebeky Westové hystericky svíjí na podlaze pod projekcí bílého koně a polární záře. Vida, diváku - asi má v sobě nějaké potlačované běsy. (Později se pod projekcí bílého koně a polární záře svíjí ještě několikrát, příležitostně k tomu hrají dramatické smyčce.) Když přijde řeč na Rosmerovu první ženu a její sebevraždu, vyleká se tak ostentativně, že to muselo být vidět i v okolních divadlech. Diváku - ona asi něco tají - nemá s tou sebevraždou něco společného?! (Popravdě myslím, že to je dost nevýhodná volba jak pro inscenaci, tak pro herečku samotnou - co si počít tři hodiny s takhle čistočistě labilní Rebekou? Ale prosím, jistě je to možné čtení.)

Asi aby divák měl pocit, že dostal to, co chtěl, hraje se tu Ibsen podle středoškolské představy o Ibsenovi: zatěžkaně, pomalu a s pauzami. Snad následkem těch pauz místy úplně mizí jakákoliv souhra. Herci někdy působí, jako by hráli každý v jiné inscenaci - Kroll Luboše Veselého místy vyhlíží jako zlostná figurka, jež se Zachovým Rosmerem nemá, obrazně řečeno, společného jmenovatele, který je potřeba k tomu, aby spolu mohli vést dialog. A zejména první dějství se vyznačuje i naprostou prostorovou bezradností: tolik přešlapování kolem gauče se nevidí často.

Po těch třech hodinách, kdy už člověk ztrácí naději na vytržení, přijde ovšem ryze výtečná pointa: Daniela Kolářová, jejíž výstupy v roli služebné Helsethové patřily vytrvale k tomu nejlepšímu, své poslední repliky při sledování společné sebevraždy Rosmera a Rebeky podává nikoliv s autorem předepsanou hrůzou a rozklepanými koleny, nýbrž stroze, s jistým zadostiučiněním, přísností a bezmála škodolibě: Ne, žádné pomoc. Nebožka paní si je vzala. Tak. Na celý seversky dlouhý večer je to ale, myslím, dost málo - a soudě dle docela vlažné děkovačky v tom nejsem sám. Přiznám se, že jsem se vlastně docela těšil na onu velkou občanskou činohru, kterou v rozhovorech před nástupem sliboval Jan Vedral. A vlastně se na ni pořád docela těším, jenomže toto není ona.

Recenze vyjde v HN.

13 komentářů :

  1. Takhle jsem si to i představoval. Už změna titulu nevěštila nic dobrého. Rosmelsholm jsem viděl v životě jen jednou, a tom ve zmíněném Zadekově podání. Ten byl nepřítelem melodramatičnosti a bylo to skvěle střízlivé představení. Bílých koní vidět chválabohu nebylo. Pamětníků musí být hodně, a tak jsem zvědav, jestli se ozvou očití svědci obou inscenací.

    OdpovědětVymazat
  2. Milada Doušová23. února 2013 16:56

    Zaplaťpánůh za Krolla Luboše Veselého a služebnou paní Daniely Kolářové.  Tím, že právě oni dva vnesli do tohoto představení cosi "neibsenovského", neudusaného, prvoplánového,převelice tajemného, ale postavy s nadhledem a sebeironií, dala se Rebeka ve Vinohradském divadle ustát. Alespoň tím, že jsem se na jejich příchody vyloženě těšila. Roman Zach hrál, jak nejlépe mohl. Ale jeho slova, jež promouval k paní Dagmar Havlové, jako by zanikala do prázdna. Škoda.

    OdpovědětVymazat
  3. Jakub Škorpil24. února 2013 1:39

    jen drobná oprava: promítán není onen bílý kůň, ale zvětšené detaily ženského obličeje. Možná Beatina, možná Rebeččina. Kůň k tomu toliko řehtá. neže by to ovšem na prvoplánovosti té scény mnoho měnilo.

    OdpovědětVymazat
  4. Michal Zahálka24. února 2013 10:27

     Pravda, díky. Přiznám se, že jsem nechtěl zmeškat žádný detail hysterického svíjení, tak jsem projekci nevěnoval tolik pozornosti.

    OdpovědětVymazat
  5. Tomáš Stanislavčík25. února 2013 12:38

    Zřejmě fanynka Luboše P. Veselého. Já si po jeho prvním výstupu naopak přál, aby už víckrát na scénu nepřišel. Z Krolla by podle mne měla jít tichá hrůza, nenápadné plíživé zlo jako z Bracka v Hedě Gablerové... Veselého Kroll je spíš trotl, karikatura, směšný kašpar. Alespoň tak ho vidím já.

    OdpovědětVymazat
  6. Milada Doušová25. února 2013 21:14

     Nikoliv L. Veselého, ale jen toho, že se Ibsen nemusí hrát zatěžkaně. Protože toho plíživého a neidentifikovatelného "čehosi" je v Rebece(v představení) ažaž!  Zřejmě, fanoušku, nevím koho... :-) Ve srovnání civilní Hedy Gablerové(tedy Jany Strykové), která neměla zapotřebí svíjet se v křečích v kozelci, metat sudy, vykřikovat ve druhém plánu tak, aby byl úlek i na poslední galerii vidět(míním tím paní Havlovou). Právě v tomto kontrastu chvílemi mdlé a do neznáma civící Rebeky,jež přejde do pekelné vyhrávky úleku,  se mi Troll jevil jako živá postava.Jednoznačný a identifikovatelný.  Jen názor. Můj....Milada, 17 let.

    OdpovědětVymazat
  7. Milada Doušová25. února 2013 21:15

     Michale, jste vtipný. Děkuju. 

    OdpovědětVymazat
  8. Milada Doušová25. února 2013 21:18

     P.S. A to ono tajemné zlo bych čekala spíš od Mortensgaarda... ten mi přišel nepatřičně vysmátý jak já ve školní jídelně po nudích s mákem :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Luboš Veselý27. února 2013 12:06

     Díky všem! Lépe se čte to positivní, to je jasné. Ale nad tím horším se dá cíleněji přemýšlet. Díky za to. Do jisté míry s Vámi souhlasím. Je to, nebo by mělo být, na hraně. Pro prázdnou karikaturu také nejsem. A nemělo by to tak být. Moje chyba. Jinak P. již nepoužívám, ale nevadí... :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Petr Pavlovsky28. února 2013 10:02

    Na Vinohradech hru překřtili na Rebeka. Řekli proč?
    Existuje stejnojmenný, velice populární román od Daphne Du Maurier (1938), rychle slavně zfilmovaný (Rebecca, rež. A. Hitchcock 1939).
    Česky Mrtvá a živá, 1939. Je tu nějaká souvislost?

    OdpovědětVymazat
  11. Michal Zahálka28. února 2013 10:11

     Na Maurierovou jsem si také vzpomněl, je tu dokonce i jistá blízkost námětů - dům na útesu, živá a mrtvá žena, provinění čestného člověka, ba i ta hospodyně atp. Jenže to by byla asi spíš otázka na Maurierovou, jestli Rosmersholm znala (mimochodem Rebeka je u ní ta mrtvá, nikoliv ta živá). U nás ten román i ten film všichni znají jako Mrtvá a živá, takže přejmenování na Rebeku k němu nasměruje pozornost nanejvýš několika anglistů. Já myslím, že ten důvod je zřejmý: vinohradský divák půjde na atraktivně znějící Rebeku jistě raději než na nějaký podivný Rosmersholm. A navíc je celá inscenace viditelně udělaná "pro" Dagmar Havlovou - tudíž je také logické, že dostane titulní a nikoliv jen hlavní roli.

    OdpovědětVymazat
  12. Michal Zahálka28. února 2013 10:12

    Děkujeme za pozornost :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Vojtěch Varyš28. února 2013 13:23

    Brack není nenápadné plíživé zlo, ale sympatický kumpán!

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme