úterý 2. července 2013

Švejda: Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti)

Být uveden do představení prof. Hilským, který vám sdělí nejen o čem je Sen noci svatojánské, ale také jak jej pojali sami inscenátoři, může být dost ošidná věc. Vystřízlivění je o to bolestivější. Začátek produkce přitom vypadá slibně: zahájí ji David Prachař poloimprovizovaným výstupem, ve kterém se svým lehkým a nenuceným stylem přivítá s diváky a pozve na pódium dvojici mladých svatebčanů, pro něž je představení jakoby určeno - a vy si vzpomenete na jeho „alternativní“ produkce s Janem Nebeským. Náraz ale příjde prakticky vzápětí. Na scéně se objeví zpovykaní Lysandr, Demetrius, Hermie a Helena a začnou vyrábět situační humor ber kde ber. A co snad mohlo být párem svatebčanů v úvodu naznačeno – inscenace bude vyprávět o neostré hranici mezi realitou a fikcí (bděním a sněním), bude příběhem hned několika partnerských vztahů – bere za své. Neboť ten vcelku pochopitelný pragmatický tah se situačním humorem, získat si diváky, má efekt třaskavé směsi: rozvoj jakéhokoli smysluplnějšího tématu či motivu rdousí již v náznaku. Zůstává jen tříšť. Může ale vlastně divák od kulturní atrakce s názvem Letní shakespearovské slavnosti čekat opravdu něco jiného?

Recenze vyšla v Lidových novinách 10. července

13 komentářů :

  1. Hm, hm. Úvod pana profesora mě minul, neb jsem viděla reprízu. Skvělou. Sen noci svatojánské a jakékoliv "smysluplné téma či motiv" v něm si bez situačního humoru představit skoro neumím. Sakra, čemu bych se pak v té komedii smála? překladatelskému ostrovtipu ?

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem rád, že to neoznačujete za postmodernu. Před několika lety mi
    profesor Etlík řekl, že postmoderna do českého divadla ještě nedorazila.
    Nechápal jsem. Po letech studia obsahu pojmu, směru, termínu
    postmoderna jsem pochopil. Tyhle divadelní estrády jsou spíš unavenou
    avantgardou. Tedy něčím z dávnověku minulého století.

    OdpovědětVymazat
  3. Inscenace Sen noci...
    mi přijde velmi dobrá a "přesně trefená" do daného prostředí a smyslu hradních letních produkcí. Byl jsem na ní později a psal vlastní recenzi do E15 (vyjde zítra), tak jsem dosud nevyhledával ohlasy, ať jimi nejsem ovlivněn.
    Není myslím podstatné, zda ji nazýváme moderní či postmoderní, ale jak je text interpretovaný, jaké má inscenace ambice a jak se vše podařilo či nepodařilo skloubit s celým provozem a (diváckým) očekáváním. A toto propojení kvalitního divadla a letního provozu se SKUTR-ům a celé produkci podle mne povedlo. Diváci byli vysoce spokojeni, někdy reagovali spontánními potlesky, dění na jevišti nebylo podbízivé, "nos židlí si utírající". Nesouhlasím s Martinem, že zamilovaná mladá čtveřice vyrábí humor "ber kde ber" a že zvolený situační humor rdousí "rozvoj jakéhokoli smysluplnějšího tématu či motivu již v náznaku". Témata i motivy jsou podle mne dotahovaná a čitelná. SKUTR staví svou interpertaci z velké části na erotické přitažlivosti a smyslnosti, jež - dostaví-li se (často zázrakem violky vonné, ale u Thesea a Hippolity po celou dobu) - fyzicky "ovládá" těla. To je určující kód, z něhož situační scény logicky vycházejí. Nepřišlo mi, že by se jimi šlo proti textu a proti Shakespearovi. Jen tvůrci nahlížejí na něj jinak, než si asi Martin představuje.

    Sen noci... asi většina z čtenářů Nadivadla viděla mnohokrát. Umožňuje jak jemnou sofistikovanou práci s rozkrýváním "neostré hranice mezi realitou a fikcí", tak i groteskní či osobnostní rozvíjení situací. Režiséři myslím našli velmi vhodné propojení obojího, a to jak propojením reálných a nadpřirozených postav, tak vstupy elfů, hudbou a výpravou a samozřejmě divokými namlouváními/sváděními mladých. Největší dramaturgický přínos je z mého pohledu v omezení počtu řemeslníků na nezbytná extempore vlastně hereckého (klaunského) dua Polášek-Daniel. Skoro jako by šlo o hrobníky z Hamleta. Byť nabízenou příležitost nevyužili herci dostatečně (představme si v této situaci takové V+W, S+Š nebo dnes třeba dua Polívka/Pecha, Kaiser/Lábus, Jelínek/Kniha), nejsou dané pasáže tak z inscenace vyčnívající, jak tomu bývá jindy, a s celkem se vhodně kloubí coby dění odlehčující a lidovým prvkem nahlížející.
    Jak jsem psal do E15: Donedávna avantgardní duo SKUTR se touto produkcí dopracovalo tam, kam dospěje
    téměř každá avantgarda: ke střednímu proudu. Odtud možná pramení Martinova i Vítka Pokorného výtky. Naštěstí však - podle mne - ke střednímu proudu kvalitnímu: text rutinně neinterpretujícímu ani ho neznásilňujícímu, osobnostnímu i interpretačnímu herectví otevřenému, scénograficky imaginativnímu, hudebně osvěživému.

    OdpovědětVymazat
  4. Vladimíre, s Vaším názorem souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  5. Dík,
    vobčas potěší,
    když se do člověka
    nebuší
    :-)

    Zdravím
    a hezké léto všem nadivadelníkům

    vh

    OdpovědětVymazat
  6. Představení jsem viděla včera a souhlasím s recenzí, čtveřice mladých milenců je dryáčnická a polopatické erotické náznaky jsou tak dotažené a čitelné, že musí být divák pobaven za každou cenu. Kouzlo navozené místem, krásnou scénou a kostýmy rychle prchá. Škoda, David Prachař a Vanda Hybnerová byli výborní a Puk parádní.

    OdpovědětVymazat
  7. Zkusím tedy ještě doplnit a reagovat:
    ano, ta inscenace se vlastně povedla, SKUTR (jak jsem napsal do Lidových novin) splnili zadání: dali "hradním" divákům, co "jejich jest". Přitom si, v rámci mainstreamových možností, zachovali vlastní tvář. Ptám se ale: opravdu těm divákům museli vycházet tolik vstříc? U linie řemeslníků se to jaksi očekává, ale u té mladé čtveřice? Musí se (opět přebírám z LN) chovat jako vyložení troubové? Zvláště tedy Hana Vagnerová a Zuzana Stavná dělaly ze svých postav opravdu nesnesitelné "pipky". Každý ale pochopitelně máme práh humoristické "bolestivosti" nastavený někde jinde.

    OdpovědětVymazat
  8. Zkusím taky ještě kontrovat.
    Je myslím potřeba podívat, jaký typ "humoru" režiséři použili. V případě mladé čtveřice jde od začátku o karikaturu. Tu u ní udržují po celý čas a opouštějí ji snad až v závěrečné svatbě. Vyčítat karikatuře, že je přehnaná, je jako vyčítat erotice, že je vulgární, nebo jazzovému big bandu, že má moc dechových nástrojů nebo hraje hlasitě. Jde především o to, jak a v jaké skladbě jsou použity. Takže - podle mne - by naopak postavám slušela ještě větší erotická, smyslná či jakákoli jiná situační a charakterová šílenost. Tam, kde se divoká erotická karikatura herecky daří (například pronásledování Demetria Helenou, scény ranních polucí ad.), do inscenace podle mne skvěle zapadá coby jeden z pólů náhledů na sex a smyslnost, což je hlavní téma inscenace. Žádné miliskování a lehký romantický sen, prostě sny a probuzení plná často neestetické erotiky a smyslnosti.
    S nastavením "humoristické bolestivosti" je to dycky těžký. Nutný je rozlišit, zda jde v inscenaci o lacinou podbízivost (což cítím, Martine, z Tvých výtek), anebo o výklad, se kterým třeba nemusí Tvá/má/divákova "bolestivost" konvenovat, ale je použit v rámci zvoleného záměru logicky. Mně se jeví, že SKUTR postupuje velmi přesně a jejich záměr nevidím jen "letně hradní" (ten je tam jistě taky), ale i "umělecký". O vysoce zajímavých dramaturgických řešeních jsem už psal jinam. Herecky to podle mne místy hapruje, nikoli však ve výkladu situací a postav.

    OdpovědětVymazat
  9. Nu vidíš, Vladimíre, a v závěru svého příspěvku se zase dostáváš tam, o co se věčně přeme:
    "Nutný je rozlišit, zda jde v inscenaci o lacinou podbízivost /.../ anebo o výklad, se kterým třeba nemusí Tvá/má/divákova "bolestivost" konvenovat, ale je použit v rámci zvoleného záměru logicky"
    "Mně se jeví, že SKUTR postupuje velmi přesně a jejich záměr nevidím..."
    Vladimíre: co je nám jako kritikům do "záměru" tvůrců? Ten nám sice může posloužit k analýze a interpretaci díla, nikoli ale k jeho ohodnocení!

    OdpovědětVymazat
  10. Martine,
    nebudu nyní 14 dnů na netu, tak jen rychle. Dílo nežije v bezčasí ani je nevytvořil stroj. Tedy zapojovat je do kontextů je podle mne úkolem kritika. Zvlášť tzv. "živé umění", jež komunikuje přímo.
    Ale tady se přeme především o výklad. Já i Ty používáme jistou spekulaci - zda je dílo vhodné tam či jinam. Já tvrdím, že by klidně mohlo být i v repertoárovém divadle jako kvalitní "umělecká" inscenace, ty tvůrce obviňuješ, že je vypočítavou komerční produkcí jen a jen do letního provozu. V tom se myslím především neshodujeme.
    Hezké léto a za 14 dnů zas Nadivadlo.

    OdpovědětVymazat
  11. Asi poslední příspěvek na téma letošní premiéry LSS:
    odkaz na Anketu Respektu "Kde se hraje nejlepší letní divadlo", do níž vedle kolegyň Hrdinové, Machalické a Reslové přispěli i autoři zdejších glos, slečna Kyselová a pánové Mikulka a Švejda:
    http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-60321760-anketa-kde-se-hraje-nejlepsi-letni-divadlo

    OdpovědětVymazat
  12. Jitka Šotkovská30. července 2013 v 0:14

    Viděla jsem brněnskou reprízu SNS. Neatraktivní prostředí Špilberku - hraje se na obyčejném "koncertním" pódiu na nádvoří, které prostě tvoří jen "buzerplac" obklopený 4 bílými stěnami - popírá jeden ze základních principů plenérových produkcí, kdy by mělo zasazení do netradičního prostředí podtrhovat estetické, emoční, umělecké čí bůhvíjaké ještě působení na diváka. Zůstává jen omezená viditelnost a plenta vedle jeviště oddělující hlediště od zákulisí, takže diváci v prvních řadách jsou skoro nepřetržitě rušeni soukromými hovory herců. Každopádně jestli takhle má vypadat moderní zábavní divadlo, tak děkuji pěkně, radši bych snesla trochu té akademické nudy. A to Prachař s Hybnerovou začnou víc než slibně. Jakmile se objeví čtveřice milenců, jde všechno vyjma "řachandy k popukání" stranou. Naprosto chápu, že se nikdo nechce dívat na unyle uvzdychané mátohy, že tahle pubertální čtveřice může být naivní, nadržená, nemotorná, zbrklá (jak to třeba vyšlo Pavlu Khekovi v jeho SNS ve Zlíně), ale proč musí být rovnou retardovaná? Minimálně Hermie Zuzany Ščerbové se jinak nazvat nedá. To nezřízené plýtvání groteskností mi poslední dobou přijde jako mor českého divadla. Fakt už je náznak, zadržení emoce, rafinovanost, nepřímočarost tak pasé? Opravdu je všechen ten latex, doslovnost ve fyzickém jednání, ta pubická kabelka, co Titánii doslova vláčí za Klubkem smyslná a eroticky přitažlivá, jak píše Vladimír Hulec?
    Každopádně mi ale představení rozšířilo obzor. Vždycky jsem myslela, že mrckování je doménou ženského herectví. Puk Csongora Kassaie mě vyvedl z omylu.
    Ale vypadalo, že většina publika (mluvilo se o rekordních přibližně 1400 prodaných vstupenkách) spokojeně ucucává své pivo a baví se. A o to asi šlo, ne?

    OdpovědětVymazat
  13. Jindra Rýzlerová8. září 2013 v 10:12

    Dobrý den,

    velice souhlasím s recenzí. Viděla jsem představení v září, musím říci, že jsem se většinou dost nudila, žádná lehkost, humor jako rána kladivem, fantazie těžkopádná, vedená se vší názorností jen v linii sexu, skoro nic mě nenutilo v kladném smyslu užasnout, skoro nic mě nezatahovalo s napětím do děje. A vlastně něco obdobného z těch výše opěvovaných nápadů už jsem v jiném představení Skůtru viděla. Nápaditá a pěkná byla scéna, i choreografie a tance elfů. Bylo mi to až líto, že to musí být všechno tak jednoznačné, snad aby si lidé raději nic nedomýšleli, aby byla jednota ve výkladu? Nakonec jsem si říkala, že když je většina diváků tak spokojena, tak asi i výsledky posledních změn na naší politické scéně s tím docela souzní.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme