Dost dlouho jsem si myslel, že se tentokrát pouze souhlasně připojím k oslavným reakcím, které zde na Termina napsali Michal Zahálka (zde) a Jakub Škorpil (zde). Nadšení mi ale vydrželo jen asi do dvou třetin představení. Pak jsem si bohužel připomenul svůj dávný dojem z četby hry - celá je trochu protivně vystavěná na efekt a finále je rozvleklé a upovídané. Němcova režie navíc v závěru začne silně tlačit na pilu, čímž tyhle slabiny ještě podtrhne. Nepřímá úměra „méně znamená více“ totiž platí v případě této inscenace naprosto ukázkově: čím hektičtěji a expresivněji chrlí v závěru Ladislav Hampl své repliky, čím přepjatější a naléhavější chce představení být (včetně protivného protisvětla), tím méně intenzivně mně to všechno oslovovalo.
To však stále mluvíme o té poslední třetině. V těch prvních dvou bylo v Celetné k vidění opravdu pozoruhodné divadlo, jaké v Česku zas tak často k vidění nebývá, a kvůli kterému bezpochyby stojí za to se na Termina vypravit, jak doporučují oba zmínění kolegové.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh82l7hQiUTkpyq_wRPTd5vPF9xoLrX6hbK-9dIAXnRBYHy9zcb5bv_9cETF9Et53e6IJO7QPMoUmvFB33kJaSkyrReSZd1FHM45uaor_gVmKQbgHEwm_WO3VY0BeubB_mMawviALMZwIY/s200/d_terminus_1.png)
Počínaje pozoruhodným překladem Ester Žantovské (mluvený vyzní mnohem lépe než čtený). Přes čistou, nenápadnou, ale velmi účinnou Němcovu režii (velmi přesně navozuje i shazuje atmosféru minimalistickými světelnými změnami, nenápadnou aranží i hudebním podkresem). A konče výkony trojice herců: mimořádná je především Barbara Lukešová, která z uťápnuté, výčitkami prolezlé, absurdně vytrvalé a svědomím neustále popostrkované zestárlé učitelky dokáže vytvořit nenápadně všední monstrum, které vzbuzuje úsměšek, odpor, soucit i obdiv zároveň. A přitom se ta figura vybarvuje úplně nenápadné, samozřejmě, jakoby nic. Do hlasování o Ceny SADu (tj. ex-radokovské ceny) se mi bohužel příslušný hlas nepodaří prosadit už asi ani z protekční pozice redaktora, ale o tom, že by si ho Lukešová zcela určitě zasloužila, nepochybuji ani trochu.
Více informací o inscenaci zde
To však stále mluvíme o té poslední třetině. V těch prvních dvou bylo v Celetné k vidění opravdu pozoruhodné divadlo, jaké v Česku zas tak často k vidění nebývá, a kvůli kterému bezpochyby stojí za to se na Termina vypravit, jak doporučují oba zmínění kolegové.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh82l7hQiUTkpyq_wRPTd5vPF9xoLrX6hbK-9dIAXnRBYHy9zcb5bv_9cETF9Et53e6IJO7QPMoUmvFB33kJaSkyrReSZd1FHM45uaor_gVmKQbgHEwm_WO3VY0BeubB_mMawviALMZwIY/s200/d_terminus_1.png)
Počínaje pozoruhodným překladem Ester Žantovské (mluvený vyzní mnohem lépe než čtený). Přes čistou, nenápadnou, ale velmi účinnou Němcovu režii (velmi přesně navozuje i shazuje atmosféru minimalistickými světelnými změnami, nenápadnou aranží i hudebním podkresem). A konče výkony trojice herců: mimořádná je především Barbara Lukešová, která z uťápnuté, výčitkami prolezlé, absurdně vytrvalé a svědomím neustále popostrkované zestárlé učitelky dokáže vytvořit nenápadně všední monstrum, které vzbuzuje úsměšek, odpor, soucit i obdiv zároveň. A přitom se ta figura vybarvuje úplně nenápadné, samozřejmě, jakoby nic. Do hlasování o Ceny SADu (tj. ex-radokovské ceny) se mi bohužel příslušný hlas nepodaří prosadit už asi ani z protekční pozice redaktora, ale o tom, že by si ho Lukešová zcela určitě zasloužila, nepochybuji ani trochu.
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme