Mikulka: Luisa a Lotka (D21)

Navnaděn adventním zážitkem s inscenací Jana Kačeny Ďábel spí v kříži na kozách (v končící Eliadově knihovně), vypravil jsem se na jeho dětské představení Luisa a Lotka do vinohradského divadla D21. Dětí ve vymrzlém sále moc nebylo, nejspíš se rozkřiklo, co je tam může čekat. Čemuž i jako nerodič rozumím - ale stejně tak si nebylo možné nevšimnout, že se ona nezletilá menšina nijak viditelně nenudila. K čemu dění na scéně směřovalo, nejspíš děti moc nechápaly, jenže to my dospělí taky ne, tak co.

Základní příběh je jednoduchý: Erich Kästner v populární dětské knížce popisuje, jak se na táboře potkají dvě stejné holčičky, zjistí, že jsou dvojčata rozvedených rodičů, vrátí se domů prohozeně a rodiče usmíří. V divadle z toho ale  moc nezůstalo, inscenace nabídla spíš volné obrazy, které se více či méně viditelně od původní dějové linky odrazily - když režiséra přestal bavit jeden, skočil jednoduše o kus dál, aniž by si dělal těžkou hlavu s tím, jak se to celé poskládá dohromady. Nechyběla přitom poněkud absurdní, mírně hororová, a chvílemi dokonce i dusně erotická atmosféra. V porovnání s tím, co jsem od Kačeny dosud viděl, to ovšem bylo hodně opatrné. Což by samo o sobě nevadilo (a vzhledem k přítomnosti dětí je to pochopitelné), potíž byla spíš v tom, že představení působilo poněkud řídce a často i amatérsky, zvláště po herecké stránce. Takže bylo možné vychutnat třeba simultánní překlad do němčiny, použitý se značným citem pro absurdno, nebo pár povedených a silných obrazů (jako letitého fanouška Oldřicha Janoty mě velmi potěšila „sesterská“ variace na eroticky iniciační píseň Hotel Savoy); spíš to ale byly jednotlivosti než celistvý tvar.

Pokud nevíte, co v neděli odpoledne s kulturychtivými ratolestmi, může být Luisa a Lotka podstatně přijatelnější výpravou než třeba taková návštěva u Spejblů a Hurvínků. Navíc nesrovnatelně úspornější pro váš i pro městský rozpočet. Celá rodina si pak může jako bonus užít spoustu legrace při vysvětlování, co že to ti divně oblečení lidé na jevišti prováděli, a co měla znamenat třeba replika „Divoké chleby táhnou na jih“, doplněná výrazným výstupem, ve kterém různě velké bochníky zastupovaly kojená selátka.

Více informací o inscenaci zde