Národní divadlo se po zkušenosti s Králem Learem (s nespokojenými reakcemi „řadových“ diváků) poučilo a Nebeského variaci Tartuffa opatřilo přídomkem Impromptu! Ale není tak „zle“. Inscenaci by klidně postačovalo tradičnější „Hra na Tartuffa“. Nebeský vytváří lehkou podívanou brechtovského střihu, digesty Molièrových scén prokládá jazzově laděnými songy (na piano živě hraje autor hudby Milan Svoboda), režíruje způsobem, na jaký jsme u něj zvyklí u jeho komorních produkcí s „věrnými“. Co do interpretace Molièrovy hry na diváky nechystá žádný intelektuální rébus. Toliko důsledně převrací charaktery figur. Pokryteckým tu není Tartuffe, ale Orgonova rodina. Morálně rozložená, zhýralá. Bezelstný, opravdový Tartuffe (v montérkách s „firemním“ nápisem Tartuffe) je/má být jejím, jak Orgon zamýšlí, „opravářem“. Ale kdo s čím zachází (kdo koho zneužívá), s tím také schází. Ještě že exekutor Loyal drží s rodinou „basu" (pointu prozrazovat nebudu).
Tedy kritika dnešní "úpadkové" společnosti? Ano. (A Deník Referendum a A2 zajisté budou mít radost). Nebeský ale netlačí na pilu a jeho práce (vezmeme-li navíc v potaz, že byl k režii povolán až zkraje ledna) vychází vlastně velmi šikovně a svěže.
Recenze vyšla 6. března v Lidových novinách
Martine, a to jako nikdo jiný než DR a A2 nemohou mít s dnešní společností problém?
OdpovědětVymazatAle tak samozřejmě že mohou, ale nebýt Nebeského postupu podat tu kritiku v lehkém, nezávazném stylu, kdy ta společnost (Orgonova rodina) má takový až buňuelovsky rozšafný odér, vyšel by z toho jinak, obávám se, obyčejný plakát (zlá kapitalistická společnost vs. nebohá oběť Tartuffe), tedy to, co lze v nazírání dnešní doby tak často zaznamenat na stránkách zminěných médií. Proto jsem je tam uvedl.
OdpovědětVymazat