Nebeského Tartuffe sice není úplně úžasná inscenace, kterou by měl jeden okamžitě chuť nominovat na všeliké ceny, ale byla to asi ta vůbec nejdráždivější podívaná, jakou jsem v Národním divadle viděl, kam až mi paměť sahá. A to píši jako někdo, kdo se dost silně otravoval na Králi Learovi, jímž zde Nebeský a spol. rozčeřili vodu naposledy.
Tenhle Tartuffe sice používá Molièrova slova a situace (tedy některé), ale vytváří z nich naprosto jiný svět. Molièrův svět je pro diváka přehledný. S úskoky, pokrytectvím a intrikami se potýkají ti na jevišti, a divákům jasné, kdo je kdo hodný, kdo zlý a kdo jen popletený. Nebeský tohle důsledně ruší (nikoli převrací, jak píše kolega Švejda zde), tady jsou pokrytci skoro všichni, a taky jsou všichni manipulující a manipulovaní darebáci nebo alespoň jakési lidské hadry, které sebou ochotně nechají zmítat. Tartuffe je zákeřný pokrytec, snad alespoň trochu pracovitý a cílevědomý, a taky nešňupe koks, jenže že by zrovna tohle bylo velké vítězství…
Když tu někdo začne moralizovat, zní to spíš otravně a idiotsky než pokrytecky, a celé se to mele tak nepřehledně a ohavně, že po dvaceti minutách nabudete intenzivního pocitu, že nejlepší by bylo všechen ten svinčík vymést a začít znova. Zbývá jen, aby se našel někdo, kdo se tohoto úkolu ujme, kdo nebude spoléhat na nějakou právničinu, kdo nebude žvanit, kdo pořádně zamaká a dá pro nás pro všechny svět zase do pořádku. Nejlépe ten nejpopulárnější (obsazení Václava Postráneckého je ironie vskutku ďábelská). Pak budou všichni šťastní, a budou si moci i s Tartuffem zazpívat optimistickou finálovou píseň.
Zachránce se samozřejmě najde. Co najde, sám se přihlásí. Dá věci rázně do pořádku, mejdan tudíž může pokračovat, a že máme nového vedoucího, který bude úplně jiný sekáč než ten starý, prozatím nikdo moc neřeší. Dobře nám tak.
Nebeského inscenace je opravdu nepřehledná a možná v ní čtu něco, co tam snad ani být nemělo. Ale ať už to tvůrci mysleli, jak chtěli, je to představení, z jehož poklesle bujaré veselosti čiší silná, velmi silná kocovina.
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyjde v Respektu
Tenhle Tartuffe sice používá Molièrova slova a situace (tedy některé), ale vytváří z nich naprosto jiný svět. Molièrův svět je pro diváka přehledný. S úskoky, pokrytectvím a intrikami se potýkají ti na jevišti, a divákům jasné, kdo je kdo hodný, kdo zlý a kdo jen popletený. Nebeský tohle důsledně ruší (nikoli převrací, jak píše kolega Švejda zde), tady jsou pokrytci skoro všichni, a taky jsou všichni manipulující a manipulovaní darebáci nebo alespoň jakési lidské hadry, které sebou ochotně nechají zmítat. Tartuffe je zákeřný pokrytec, snad alespoň trochu pracovitý a cílevědomý, a taky nešňupe koks, jenže že by zrovna tohle bylo velké vítězství…
Když tu někdo začne moralizovat, zní to spíš otravně a idiotsky než pokrytecky, a celé se to mele tak nepřehledně a ohavně, že po dvaceti minutách nabudete intenzivního pocitu, že nejlepší by bylo všechen ten svinčík vymést a začít znova. Zbývá jen, aby se našel někdo, kdo se tohoto úkolu ujme, kdo nebude spoléhat na nějakou právničinu, kdo nebude žvanit, kdo pořádně zamaká a dá pro nás pro všechny svět zase do pořádku. Nejlépe ten nejpopulárnější (obsazení Václava Postráneckého je ironie vskutku ďábelská). Pak budou všichni šťastní, a budou si moci i s Tartuffem zazpívat optimistickou finálovou píseň.
Zachránce se samozřejmě najde. Co najde, sám se přihlásí. Dá věci rázně do pořádku, mejdan tudíž může pokračovat, a že máme nového vedoucího, který bude úplně jiný sekáč než ten starý, prozatím nikdo moc neřeší. Dobře nám tak.
Nebeského inscenace je opravdu nepřehledná a možná v ní čtu něco, co tam snad ani být nemělo. Ale ať už to tvůrci mysleli, jak chtěli, je to představení, z jehož poklesle bujaré veselosti čiší silná, velmi silná kocovina.
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyjde v Respektu
"Tartuffe jako zarytý pokrytec" - no budiž, Vladimíre. Ale já tam, kde v inscenaci nevycházela inverze jeho charakteru (kde se tedy mohl jevit též jako pokrytec), to bral prostě tak, že ta interpretační rošáda nejde udělat úplně důsledně a občas to někde "drhne". Ale exekutor jako nějaký Andrej Babiš? Vždyť Tartuffa zastřelí a Orgonově rodině tak umožní, aby se jelo ve starých kolejích dál.
OdpovědětVymazatS tím Tartuffem ti v té odpovědi ne úplně nerozumím (mimochodem napsal jsem "zákeřný" pokrytec ne "zarytý").
OdpovědětVymazatKonec jsem nechtěl prozrazovat, ale budiž: onen "hodný" exekutor, který přijde zachránit Orgonovic rodinu, je stylizovaný jako evidentní mafián, takže když jako dobrý skutek jen tak mezi řečí odpráskne Tartuffa, třímajícího právoplatné papíry na barák, je to řešení rázné, ale spíš k horšímu než k nápravě. A samozřejmě, nejde tu o Babiše osobně, ale o takový ten jeho apel, na kterém nebezpečně staví svou imidž - nebudeme o věcech planě kecat (jak to tady činí Kleantes), ale budeme je rázně řešit a nenecháme se přitom moc svazovat nějakými komplikovanými zákony, procedurami atd. Hodný exekutor to tu řekne jen malinko jinými slovy: "neztěžujte mi úřední úkoly". Když přitom zároveň někoho odstřelí, dostane to hnedle jinou šťávu.
A podle čeho soudíš, že "je to prostě pokrytec"? V té inscenaci je podle mě jediný moment, kdy lze z jeho slov usoudit, že je to "zákeřný pokrytec". Když přemlouvá Elmíru, aby mu byla povolná a říká, že s nebem lze udělat kompromis a její manžel je bambula. Jinak ale Dobrý hraje Tartuffa natolik opravdově, bez jakéhokoli náznaku odstupu od slov, která pronáší, že nemůžeš poznat, že je nemyslí vážně. A i ona výše zmíněná slova nemusíš nutně chápat jako "zákeřné pokrytectví": když je člověk opravdu zamilovaný, k nějaké té lsti či kompromisu, aby dosáhl svého toužebného cíle, se z docela pochopitelných (a ospravedlnitelných) důvodů může uchýlit.
OdpovědětVymazatSamozřejmě, dost dlouho to vypadá, že je Tartuffe skutečný svatoušek, v tom se koneckonců Nebeský od Molierea zas tak moc neliší. Jenže pak Tartuffe nejen že začne svádět (což je hodně slabé slovo) Orgonovu ženu, ale taky si ochotně vezme papír na Orgonův dům a začne své právo na něj dost tvrdě uplatňovat. V tu chvíli už tak nic neopravuje, ale povaluje se na lavičce.
OdpovědětVymazatDobrý v té první "upřímné" půlce vypadá opravdu přesvědčivě - ale to je snad v pořádku, ne? Rozhodně je to tak silnější, než kdyby se od začátku za zády Orgona šklebil a dělal nějaké poznámky stranou, aby bylo na první pohled jasné, že to nemyslí doopravdy.
Vstup Tartuffa na scénu je v Molierově textu ve scénické poznámce popsán takto (v překladu Františka Vrby): "Když uvidí Dorinu, mluví ve dveřích za scénu" - již z ní je zcela patrné, že jde o pokrytce - nikoli, že "dost dlouho to vypadá, že je Tartuffe skutečný svatoušek". U Nebeského je to jinak - tam žádný takový návodný detail nenajdeš. A to co uvádíš ve prospěch své interpretace: "svádět" - prostě ji v této inscenaci miluje a tak si nemůže pomoct - musí být za tím nutně něco podlého? A že si "ochotně vezme papír na Orgonův dům a začne své právo na něj dost tvrdě uplatňovat" - a nemá pro to důvod, když jej do té doby Orgon (aniž si to Tartuffe se svou poněkud prosťáčkovskou povahou uvědomoval) využíval ke svým cílům? (Což je tedy, přiznávám, má interpretace.)
OdpovědětVymazattedy že se motám do diskuse o inscenaci již jsem zatím neviděl, ale Martine ta tvoje poslední věta je fakt pozoruhodná. Zkus to takhle: "A že si ochotně vezme papír na jeho dům a začne své právo dost tvrdě uplatňovat - a nemá pro to důvod když ji do té doby kapitalista/buržuj (aniž si to pracující třída se svou poněkud prosťáčkovskou povahou uvědomovala) využíval ke svým cílům?" No, takové věty jsem dosud čítával jen na Referendu. :-)
OdpovědětVymazatJá mám prostě jen pocit, že ses, Martine, nechal svést na falešnou stopu tím, že se Dobrý jako Tartuffe tváří zcela opravdově a dokud to není nezbytně nutné, nenechá pokrytectví té postavy prosvítat. Ta konstrukce, že Tartuffe má jakési právo na manželku a na dům svého bližního, když je prosťáček a myslí to upřímně (respektive, že to není podlé, nebo je to "ospravedlnitelné"), ta se mi teda převelmi nezdá. A zdaleka ne jen v případě Tartuffa.
OdpovědětVymazatMyslím, že se začínáme točit v kruhu. Mně ta tvoje interpretace připadá silně přitažená za vlasy, ale podstatné argumenty už padly, nemá valný smysl je opakovat.
OdpovědětVymazatno tak jen k té diskusi o tom, zda je Dobrého Tartuffe pokrytec zjevný či ne: s vědomím, že jednotlivá představení se mohou měnit (a na nástěnce před divadlem jsem viděl minimálně dvě fotografie situací, které několik chvil předtím jednoduše neodehrály) vydávám svědectví, že dnes o tom nebylo nejmenších pochyb. Ve scéně "ukřižování" - kdo viděl ví ostatním neprozradím - naprosto zjevně odkládal svou masku, všem se posmíval (Orgon je mimo scénu) a svatouškovství evidentně hrál.
OdpovědětVymazatA pro pořádek ještě tyto pohledy na Dobrého Tartuffa:
OdpovědětVymazat"KD tu zachovává pro Tartuffa jistý styl i tajemství" (Radmila Hrdinová)
"Karel Dobrý má dlouhé nohy a trochu zvláštní chůzi, podobnou chůzi koně, jinému herci by se to možná nepodařilo, ale u něj najednou vidíme ďáblovo kopyto. Když ho pak pan Loyal v roli exekutora sejme, víme, že protentokrát snad je konec, ale jinak hra trvá, protože přece ďábla nezastřelíš." (Alena Zemančíková)
"Tartuffe jako ´hodinový manžel´" (Pavel Širmer)