Jiné herectví. To představuje kvalitu Petrželkové Idiotů. Setřásá (hovořím o představitelích „idiotů“) jaksi mimetické parametry, jde mu v prvé řadě o autenticky působící vybuzenou emoci, impulsivnost jednání postav. A nehovořím pouze o „odvážných“ scénách, ale třeba i o věrohodně naaranžovaných rvačkách či hádkách. Herectví tu vytváří až halucinační atmosféru. Petrželkové se v tomto ohledu daří najít kód pro převedení manifestu Dogma, kterého se předloha (Trierův film) drží, do divadelní řeči.
Tím ostatním je ale práce svázaná s formátem filmu. Množství postav (některé musejí být hrané týmiž herci), množství prostředí (a režisérka si pak musí vypomáhat různými „ornamenty“ jako např. filmovými dotáčkami), potřeba odvyprávět zúplna příběh – jako by přitom nestačilo zůstat nějak svébytně divadelně u klíčové situace filmu (postavy se snaží zrušit konvence, které jim/nám podvazují život). Ale ne – byť máme přinejmenším do přestávky jasno, inscenace ještě další hodinu a čtvrt pokračuje.
Důvod Švandova divadla uvést inscenaci podle filmu bude zřejmě pragmatický. Kdo je tady ředitel? se zde stal diváckým hitem. A také se tím jaksi naplňuje určité „měšťanské“ poslání tohoto divadla. Už jen kvůli tomu vedení herců je ale takové práce škoda.
Představeni mne dost pobavilo. Trier je v kurzu. Jen se skoro divím, že ve Švanďáku ze zištných důvodů nerozdelili predstaveni na dvě. První ohromně objevná část plná nevšedních divadelních skečů především pro uvolněné obecenstvo by byla vhodná i pro kluby diváků a mediků. V druhé, bohudík / bohužel necenzurované polovině, však převládá tendence trochu neurvale šokovat. Představení přeji mnoho repríz a davy otrlých diváků:-)
OdpovědětVymazat