Člověk si to možná hned neuvědomí, ale je to tak: Jiří Havelka je jeden z nejchameleónštějších českých divadelních režisérů (což míním jako konstatování pozitivní). Tematický i stylový záběr má opravdu široký, od „výpravných“ inscenací na způsob Péráka, Exitu 89 nebo (svým způsobem) třeba i Dechovky, přes magického Méliese až po „povídací a chudé“ divadlo typu Regulace intimity. Nebo z jiného úhlu pohledu: formálními hříčky typu Šílenství a vedle nich „angažovaná“ Dechovka či „dokumentární“ Já, hrdina. Osobně mám raději, když se Havelka nepouští do pouhých variací a také, když se nesnaží sdělení (nebo pointu) příliš efektně vypíchnout; to už lze ale brát jako věc názoru. Určitě mu však nelze upřít, že se ve všech zmíněných polohách pohybuje se značnou zručností.
Spolupráce s Dejvickým Divadlem a Karlem Františkem Tománkem Havelkovi evidentně svědčí. Mimo jiné asi i proto, že Tománek je nejen dlouholetým vyznavačem divadla vykloubeného a útržkovitého, ale také, že vždy směřoval ke střídmosti, neokázalosti a jednoduchosti, což může být užitečnou protiváhou Havelkovy tendence k režijnímu předvádění se. Platí to i pro jejich novou inscenaci.
Kakadu svým způsobem navazuje na zdejšího trochu neprávem pozapomenutého Wanted Welzla. Příběh autistické dívky a aljašský western jsou si sice na první pohled hodně vzdálené, stejně jako wilsonovsky sytě barevná scénografie u Welzla a ošmudlané interiéry Kakadu - ale podstatnější myslím je, jak silně a všudypřítomně se tu prosazuje stylotvorná útržkovistost i ona tománkovská nedořečenost. A také nepravidelná kombinace cynického vtipu s jinak vážným děním. Ironické odlehčování a neochota pustit se do tématu s plnou vážností je u Havelky i v Dejvicích (a v Česku vůbec) spíše pravidlem než velkým překvapením, tady to ale vychází až nečekaně dobře. Ostatně nejspíš jen díky tomu se na tenkém ledě hraní mentálně postižené postavy mohla bez většího úrazu pohybovat i Simona Babčáková v titulní roli.
Plusem je také naprostá otevřenost příběhu: na rozdíl od smířeného odchodu Eskymo Welzela tohle ne úplně radostné autistické putování nepohodlným světem nedospěje k žádnému finále, divadlo ho prostě jen z ničeho nic přestane sledovat. A je pak už jen na míře optimismu či skepse každého diváka, jakou další životní trajektorií divadelní hrdince přisoudí.
Spolupráce s Dejvickým Divadlem a Karlem Františkem Tománkem Havelkovi evidentně svědčí. Mimo jiné asi i proto, že Tománek je nejen dlouholetým vyznavačem divadla vykloubeného a útržkovitého, ale také, že vždy směřoval ke střídmosti, neokázalosti a jednoduchosti, což může být užitečnou protiváhou Havelkovy tendence k režijnímu předvádění se. Platí to i pro jejich novou inscenaci.
Kakadu svým způsobem navazuje na zdejšího trochu neprávem pozapomenutého Wanted Welzla. Příběh autistické dívky a aljašský western jsou si sice na první pohled hodně vzdálené, stejně jako wilsonovsky sytě barevná scénografie u Welzla a ošmudlané interiéry Kakadu - ale podstatnější myslím je, jak silně a všudypřítomně se tu prosazuje stylotvorná útržkovistost i ona tománkovská nedořečenost. A také nepravidelná kombinace cynického vtipu s jinak vážným děním. Ironické odlehčování a neochota pustit se do tématu s plnou vážností je u Havelky i v Dejvicích (a v Česku vůbec) spíše pravidlem než velkým překvapením, tady to ale vychází až nečekaně dobře. Ostatně nejspíš jen díky tomu se na tenkém ledě hraní mentálně postižené postavy mohla bez většího úrazu pohybovat i Simona Babčáková v titulní roli.
Plusem je také naprostá otevřenost příběhu: na rozdíl od smířeného odchodu Eskymo Welzela tohle ne úplně radostné autistické putování nepohodlným světem nedospěje k žádnému finále, divadlo ho prostě jen z ničeho nic přestane sledovat. A je pak už jen na míře optimismu či skepse každého diváka, jakou další životní trajektorií divadelní hrdince přisoudí.
Recenze vyšla 30. 12. 2014 v Lidových novinách
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme