Při pohledu do programu vypadal letošní „německý festival“ na jeden z nejsilnějších ročníků za celou dobu existence PDFNJ. Vypadá stále, abychom nebyli nespravedliví, faktem ale je, že první dvě položky se dost výrazně nepovedly. Nejdřív zranění herce a redukce Fritschovy grotesky der die mann na hodně únavné kino. Naživo by to bylo určitě snesitelnější, jenže i tak; obávám se, že režisérovu dost křečovitou snahu o humor by nejspíš úplně nepřebilo ani živé hraní. (Tím spíš, že si dobře pamatuji na jeho oceňovanou Španělskou mušku, která se potýkala s úplně stejným problémem.) Ale v každém případě to byla především smůla a nad nouzovým řešením v podobě projekce nemá valný smysl dále spekulovat.
Návštěva staré dámy už žádnou omluvu nemá. Dürrenmattova hra je navzdory vší slávě hodně problematický kousek. Poněkud vyspekulovaná teze převedená značně kostrbatě a mnohomluvně do podoby divadelní hry (nic na tom nezmění, že ta teze je vyspekulovaná chytře a míří hlouběji, než k banálnímu tvrzení, že peníze jsou všemocné). Pokud se dílo tohoto typu dostane do rukou režisérovi, který se nezmůže na víc, než na pouhou ilustraci, je to smrtící kombinace. A pokud se rozhodne udělat inscenaci se zpěvy přičemž půlka souboru neumí pořádně zpívat, zavání to průšvihem.
Řečeno bez servítků: slavný Deutsches Theater Berlin nabídl hodinu a půl nezáživného povídání na morální témata, kterému nijak zvlášť nepomohly vnějškové triky v podobě znásobení titulní hrdinky nebo kabaretně svítivé, expresionisticky stylizované černobílé výpravy. Nic proti divadlu jakožto místu, kde se probírají zásadní etické otázky, právě naopak, jenže přítomno musí být zároveň i to divadlo - a na tom si s dovolením trvám.
více informací zde
foto Arno Declair
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme