HaDivadlo/Studio Hrdinů: Macocha
Koprodukční inscenace Macocha, na níž se podílely brněnské HaDivadlo a pražské Studio Hrdinů, na začátku umně maskuje svou skutečnou podstatu. Vtipný vstupní monolog ztvárňovaný pěticí hereček mi připomněl monodramata jako Můj báječný rozvod, která trochu pobaví, trochu dojmou, rozhodně ale nejdou divákovi proti srsti. Jediný rozdíl zpočátku tvoří snad jen poetičtější, složitěji strukturovaný jazyk. Zdání ale klame, Macocha míří k mnohem drsnější výpovědi o rozpadu osobnosti způsobené depresemi, alkoholem a stravujícím pocitem nejistoty.
Úsměvné momenty se tak postupně vytrácí a zhruba v půlce se představení láme. Skvěle zahraná (i když časově trochu přestřelená) opilecká scéna v podání Kamily Valůškové ukazuje, že hlavní hrdinka tohohle příběhu není jen unavená matka a nedoceněná autorka brakové literatury. Divák si s ní bude muset sáhnout až na samotné dno, protože tady už alkohol není zábavným společníkem zbavujícím zábran, ale prostředkem k sebezničení. Režisérka Kamila Polívková nechala jedinou postavu hry ztvárňovat pěticí věkově rozdílných hereček od Táni Malíkové až po Marii Ludvíkovou. Rafinovaně tím personifikovala jednotlivé role, jako jsou spisovatelka, matka či milenka
Někdo se sice může ošívat z provokativního pohledu na mateřství a kariéru, který tady Petra Hůlová předkládá, ale sugestivní herecký projev všech pěti představitelek zaručuje, že nás osud hlavní „hrdinky“ skutečně zajímá. Kamila Polívková pak celé monodrama ozvláštňuje řadou efektů, které ale nepůsobí samoúčelně. Třeba živě snímané záběry promítané na zadní stěnu patří k dost obehraným manýrám režisérů, často takové projekce spíš retardují děj, než aby přinášely něco navíc. V Macoše ale projekce skutečně pomáhají budovat depresivní atmosféru rozkladu. Kamera zblízka snímá tváře hereček i se všemi nelichotivými detaily, cvrčka zoufale se snažícího uniknout ze skleničky od bourbonu… Efektní je i ironické finále s písní Bohemian Rhapsody a deštěm zlatých konfet.
Vlastně jsem byl sám překvapen, jak silně na mě nakonec tohle představení zapůsobilo, ačkoliv jsem si na začátku říkal, že tematicky to není můj šálek kávy…
LUKÁŠ DUBSKÝ
Foto Marta Sobotková
Více informací o inscenaci zde
O Macoše jsme na Nadivadle psali i tady
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme