Pidluke - Padluke
Kdo se jen trochu zajímá o loutkové divadlo, určitě už něco na tento způsob viděl, a nutno předeslat, že Handa nepřichází s ničím převratným nebo neočekávaným. Hraje se v tradičním kukátku, s použitím tradičních triků, hudba zní ze starodávných hracích strojků a na scéně se lze dočkat přímočaře zákeřných čertů, náležitě ztrestaného Fausta nebo oprsklého Kašpárka s jeho slavným „pidluke-padluke“. Je to nicméně udělané velmi poctivě, s citem pro rytmus (snad jen poslední scéna s přihlouplými hlídači byla zbytečně natažená) a navíc s krásnými loutkami Františka Skály.
Obrozenecké texty tohoto typu se dnes nedají dost dobře hrát úplně vážně, dokonce ani když to tvrdí sami divadelníci. Je ale fakt, že inscenace nijak okatě neironizuje (i když – všiml jsem si dobře, že postavička přihlouplého kmotříčka byla Skálovým autoportrétem?), odstup nebo konec konců i případné hlubší "faustovské" významy vznikají spíš v důsledku setkání s poučeným publikem. Dovedu si představit, že kdyby se tenhle Faust zahrál někde ve škole dětem, vyznělo by představení úplně jinak. V každém případě to ve vydýchaném sálku holešovické kavárny bylo devadesát velmi milých, tak trochu spikleneckých minut.
foto Facebook
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme