K příjemným překvapením loňského divadelního podzimu patřila groteska Žranice, kterou uvedli studenti činohry DAMU v DISKu. Teď jsem se konečně dostal k tomu, jít se podívat na Zářez, titul, který jí předcházel - a ani tentokrát to nebylo marné. I když je to inscenace menší (hraje se ve zkušebně v prvním patře) a celkově o poznání „studentštější“ než zmíněná Žranice.
Režisér Adam Skala, jenž je zároveň autorem scénáře, pracuje v tandemu s dramaturgyní Kamilou Krbcovou. Také tentokrát si pohrávají s žánrovými klišé, s viditelným potěšením odskakují do stylizované grotesky a s pobavením pracují se zažitými typy postav či klišovitými situacemi. Ve Žranici to byla sociálně kritická sci-fi, Zářez se ohlíží za relativně nedávnou módou coolness, přesněji řečeno, tou její větví, která si libovala v zobrazování sociálního dna, na kterém se bezmocně a destruktivně plácají postavy bez valné šance dostat se pryč.
Zde je v centru trojice zmatených sídlištních teenagerů, kteří se rozhodnou zničit prohnilý svět a vyvolat jakousi nejasnou revoluci, která přinese definitivní konec starých pořádků (a také, jaksi automaticky, příchod pořádků nových a lepších). Což činí za doprovodu všelijakých naivně vznešených frází popřípadě pustého blábolení. Výsledný masakr je ovšem zcela reálný, což tvůrci předvedou hned v úvodu, takže samotné dění, jakkoli bizarní a často na hraně komedie typů (důležitou roli tu hraje třeba i dvojice nablble agresivních, žoviálních policajtů) nikdy neztratí děsivý podtón.
Představení neustále balancuje na pomezí grotesky, ne-li přímo parodie, pro vtip se nechodí daleko, vše navíc doplňují hravě ironické asociativní projekce v pozadí - a na první pohled tak vlastně nic moc nenasvědčuje tomu, že se tu odvíjí příběh, který je ve své podstatě velmi surový a bezvýchodný. Což je, myslím, ta nejsilnější zbraň Skaly a Krbcové. Pokud se mohu na základě dvou inscenací dopustit zobecnění, vypadá to, že tihle dva patří k onomu vzácnému druhu divadelníků, kteří dokážou říkat docela vážné věci a přitom se tvářit jako by nic, jako by to vlastně všechno byla jen veliká legrace. Jistě, Zářez není žádné převratné dílo, je to „jen“ povedená studentská inscenace, která místy nemá daleko ke cvičení stylu. Jenže to, jak účinně byl tento styl o něco později využit ve Žranici, dokazuje, že máme co do činění s tvůrci, kteří vědí, co činí, a dokážou s "nacvičeným stylem" velmi dobře zacházet.
Více informací o inscenaci zde
foto Facebook
Režisér Adam Skala, jenž je zároveň autorem scénáře, pracuje v tandemu s dramaturgyní Kamilou Krbcovou. Také tentokrát si pohrávají s žánrovými klišé, s viditelným potěšením odskakují do stylizované grotesky a s pobavením pracují se zažitými typy postav či klišovitými situacemi. Ve Žranici to byla sociálně kritická sci-fi, Zářez se ohlíží za relativně nedávnou módou coolness, přesněji řečeno, tou její větví, která si libovala v zobrazování sociálního dna, na kterém se bezmocně a destruktivně plácají postavy bez valné šance dostat se pryč.
Zde je v centru trojice zmatených sídlištních teenagerů, kteří se rozhodnou zničit prohnilý svět a vyvolat jakousi nejasnou revoluci, která přinese definitivní konec starých pořádků (a také, jaksi automaticky, příchod pořádků nových a lepších). Což činí za doprovodu všelijakých naivně vznešených frází popřípadě pustého blábolení. Výsledný masakr je ovšem zcela reálný, což tvůrci předvedou hned v úvodu, takže samotné dění, jakkoli bizarní a často na hraně komedie typů (důležitou roli tu hraje třeba i dvojice nablble agresivních, žoviálních policajtů) nikdy neztratí děsivý podtón.
Představení neustále balancuje na pomezí grotesky, ne-li přímo parodie, pro vtip se nechodí daleko, vše navíc doplňují hravě ironické asociativní projekce v pozadí - a na první pohled tak vlastně nic moc nenasvědčuje tomu, že se tu odvíjí příběh, který je ve své podstatě velmi surový a bezvýchodný. Což je, myslím, ta nejsilnější zbraň Skaly a Krbcové. Pokud se mohu na základě dvou inscenací dopustit zobecnění, vypadá to, že tihle dva patří k onomu vzácnému druhu divadelníků, kteří dokážou říkat docela vážné věci a přitom se tvářit jako by nic, jako by to vlastně všechno byla jen veliká legrace. Jistě, Zářez není žádné převratné dílo, je to „jen“ povedená studentská inscenace, která místy nemá daleko ke cvičení stylu. Jenže to, jak účinně byl tento styl o něco později využit ve Žranici, dokazuje, že máme co do činění s tvůrci, kteří vědí, co činí, a dokážou s "nacvičeným stylem" velmi dobře zacházet.
Více informací o inscenaci zde
foto Facebook
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme