Švejda: Moře (Městská divadla pražská - ABC)

Inscenace Jána Luterána začne utvářet Bondův alegorický portrét městečka, řízeného autokraticky osvícenou rukou paní Rafiové (jehož viktoriánská idyličnost se však nezadržitelně rozpadá a v dohledné době - pomyslíme si - se nadějeme lecčehos), až v jedné ze závěrečných scén, Collinova pohřbu, během monologu paní Rafiové. Je to pro charakter inscenace příznačné. Teprve slova paní Rafiové vlastně explicitně řeknou, jaké to v městečku je. Tohle sdělení jsme ale, myslím, měli získat z celého předchozího dění. Jenže jsme ho nezískali.

Zaujme věcně (ironicky) skeptický Hanuš Bor v roli losera Evense, na povrch se vydere uprchlické téma (ale to se, řekl bych, předpokládalo jaksi samo sebou, proto si dramaturgie Bondovu víc než čtyřicet let starou hru s motivem xenofobie, vděčně absurdně traktovaným především prostřednictvím postavy Hatche, vybrala), ale klíčový obraz znepokojivě bublajícího napětí pod zdánlivě klidným povrchem se evokovat nedaří. Dost velký podíl na tom má, obávám se, konverzačně "pohodový" výkon Veroniky Gajerové v roli paní Rafiové.
To podstatné se tedy v inscenaci odehraje jen během pár minut: paní Rafiová řekne, jak se věci mají, vyzve dívku Rose, ať s Willym, "mužem odjinud", odejde z městečka pryč - a ti se pak, nazí, vydávají vykoupat do moře - rozuměj: odvažují se jít vstříc dalším nástrahám života. Závěrečnou scénu (kýčovitě humanistickou již u Bonda), která vlastně zopakuje totéž, jen polopatě, lze klidně oželet.