Postavy, hovořící spolu po celou dobu "very basic" angličtinou, nejprve potkáváme na předscéně při "čaji o pátém" a pak, při příchodu nerudného carollovského tvora, dožadujícího se šálku čaje, s nimi vstupujeme za oponu - rozuměj za zrcadlo - do domu, kde se dějí nejroztodivnější věci. Adámek staví inscenaci na sérii jednotlivých, vzájemně propojených výstupů, které nepostrádají magii, humor ani ponaučení (že některé věci je třeba lepší nedělat). Jeho práce je (jako vždy) múzická, precizní a minuciózní - v čemž je ovšem zároveň skryt i jistý problém: zdá se mi být až příliš titěrná, uplívající na detailu. A to nejen ve smyslu scénografickém (příběhům, odehrávajícím se v jednotlivých pokojích domu, by více slušel malý sál Minoru než velký), ale i celkové kompozice: inscenaci schází větší tah, silnější dějová linka; stálé přeskakování z jednoho pokoje do druhého, z jednoho příběhu k druhému, časem unaví (a pozornost dětských diváků v téměř hodinové stopáži bez přestávky tak dlouho, zdálo se mi, nevydržela).
Toodle-Noodle jsou, řekl bych, menšinovou záležitostí, určenou jen pro jistý okruh či typ dětského diváka (dá-li se to tedy tak specifikovat). Jak také u Jiřího Adámka jinak (což nemyslím nijak pejorativně).
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme