Při četbě většiny Havlových her mě pronásledoval pocit, že by musely výborně vyznít v loutkové podobě. Natěšen touto představou, vypravil jsem se na Horský hotel v podání Buchet a loutek - a ukázalo se, že to asi nebude tak snadné.
Zpětně se navíc zdá, že méně příhodný text si loutkové divadlo snad ani nemohlo vybrat: tahle hra nemá žádný děj, postavy vyhlížejí úmyslně schematizovaně, dialogy nejsou nijak zvlášť vtipné a ještě k tomu se od půlky už jen opakují různé permutace dříve řečeného. Hlavní půvab spočívá v podivně vykloubené atmosféře, zpočátku bezvládné a postupem času stále bezvládnější. Jenže tentokrát se žádná nálada nedostavila. Bylo možné se jako obvykle v případě B&L potěšit nepřípadně obsazenými „ready made“ loutkami, nepatřičným měřítkem rekvizit a tu a tam přidaným loutkářským vtípkem (nejčastěji doslovnou ilustrací některé z replik). Jinak bylo nutné přečkat sled nesouvislých dialogů, které v razantně zkrácené verzi nedostaly dokonce ani šanci nabýt žádoucí absurdní příznačnosti. Loutka policajta, která četla některé scénické poznámky a celé představení ukončila, sice správně odkázala k normalizačním kořenům Horského hotelu, ale to je přece jen trochu málo.
Zpětně se navíc zdá, že méně příhodný text si loutkové divadlo snad ani nemohlo vybrat: tahle hra nemá žádný děj, postavy vyhlížejí úmyslně schematizovaně, dialogy nejsou nijak zvlášť vtipné a ještě k tomu se od půlky už jen opakují různé permutace dříve řečeného. Hlavní půvab spočívá v podivně vykloubené atmosféře, zpočátku bezvládné a postupem času stále bezvládnější. Jenže tentokrát se žádná nálada nedostavila. Bylo možné se jako obvykle v případě B&L potěšit nepřípadně obsazenými „ready made“ loutkami, nepatřičným měřítkem rekvizit a tu a tam přidaným loutkářským vtípkem (nejčastěji doslovnou ilustrací některé z replik). Jinak bylo nutné přečkat sled nesouvislých dialogů, které v razantně zkrácené verzi nedostaly dokonce ani šanci nabýt žádoucí absurdní příznačnosti. Loutka policajta, která četla některé scénické poznámky a celé představení ukončila, sice správně odkázala k normalizačním kořenům Horského hotelu, ale to je přece jen trochu málo.
Dovoluji si připomenout málo známou skutečnost, totiž že Buchty a loutky nejsou první, že jeden Havel, hraný loutkami, tu již byl, a to dokonce velice zdařilý: Zítra to spustíme, Divadlo Lampion Kladno; dramaturgie Nina Malíková, režie Karel Brožek, premiéra 10. 12. 2000.
OdpovědětVymazat