„Jaký je to kritik, který neumí snést kritiku?“, optal jsem
se řečnicky nedávno na FB. „No velmi bežný!“, odvětila mi bryskně kolegyně. Od
té doby mi to vrtá hlavou.
Co by měl chtít na oplátku umělec po kritikovi (nejen tom divadelním)?
Aby se snažil cíleně pracovat na své citlivosti, aby dokázal stále zpochybňovat
svá kritéria, připomínal si, kolik nevědomých předsudků je za jeho soudy, byl
schopen zproblematizovat způsob, jakým se na jednotlivá představení dívá. Aby zkrátka neměřil stále metrem, který se mu kdysi zalíbil a který mu už pěkně sedí do ruky
Jaký je to kritik, který tvrdohlavě vytýká umělci, že se
jeho práce patřičně neproměňuje a nevyvíjí a přitom ji poměřuje stále stejnými estetickými
kánony a kritizuje stále stejnými argumenty?
Inu – velmi běžný.
inu, hezké. takové obecně pravdivé. mám si to brát osobně?
OdpovědětVymazatale jinak jsem vskutku rád, že práce kterou jsem si dal s hledáním té repliky a jejího mluvčího nebyla marná a "přejednost" se hezky ujímá.
Now you made a hole in the water :)))
OdpovědětVymazattak sám ses tak označil, takže si to osobně jistě vezmi
OdpovědětVymazatzačínám chápat kolegu Švejdu, který si dnes postěžoval, že každá ironie či nadsázka je tu okamžitě brána doslova a smrtelně vážně.
OdpovědětVymazatČti prosím znova. Kde jsem napsal, že to já jsem "přejedený kritik"?
A když už tak pozoruju co ta moje rackovská glosa rozpoutala za vášně a diskuse, uvědom(te) si prosím toto: psal jsem to - protože taková je tradice tohoto blogu - bezprostředně po návratu domů. A snažil se nějak vyjádřit dva hlavní pocity, dva možné způsoby pohledu na tu inscenaci. Sám jsem nebyl, dosud nejsem, plně rozhodnut ani pro jeden.
A ten citát, zdálo se mi, vtipně a vhodně tyto "vážky" ilustroval, či doplňoval. Nic víc a nic míň.
Promiň a představ si za mým předchozím komentářem smajlík. Vidím, že každá ironie či nadsázka je tu brána osobně:-)
OdpovědětVymazat:-) ;-) :-(
OdpovědětVymazat