pondělí 25. března 2013

Šotkovský: Poznámka k přejezenému kritikovi


„Jaký je to kritik, který neumí snést kritiku?“, optal jsem se řečnicky nedávno na FB. „No velmi bežný!“, odvětila mi bryskně kolegyně. Od té doby mi to vrtá hlavou.

 Co by měl vlastně chtít kritik po umělci (nejen tom divadelním)? Aby kultivoval to, co umí, ale dokázal to neustále zpochybňovat. Aby se snažil systematicky překračovat svůj stín, nespokojoval se s dosaženým, nebál se riskovat, nelpěl na jistotách. Aby zkrátka neopakoval mechanicky to, s čím už měl jednou úspěch, ovšem se stále slabším vnitřním zdůvodněním.
Co by měl chtít na oplátku umělec po kritikovi (nejen tom divadelním)? Aby se snažil cíleně pracovat na své citlivosti, aby dokázal stále zpochybňovat svá kritéria, připomínal si, kolik nevědomých předsudků je za jeho soudy, byl schopen zproblematizovat způsob, jakým se na jednotlivá představení dívá. Aby zkrátka neměřil stále metrem, který se mu kdysi zalíbil a který mu už pěkně sedí do ruky

Jaký je to kritik, který tvrdohlavě vytýká umělci, že se jeho práce patřičně neproměňuje a nevyvíjí a přitom ji poměřuje stále stejnými estetickými kánony a kritizuje stále stejnými argumenty?
Inu – velmi běžný.

6 komentářů :

  1. inu, hezké. takové obecně pravdivé. mám si to brát osobně?
    ale jinak jsem vskutku rád, že práce kterou jsem si dal s hledáním té repliky a jejího mluvčího nebyla marná a "přejednost" se hezky ujímá.

    OdpovědětVymazat
  2. Vladimír Marek25. března 2013 23:16

    Now you made a hole in the water :)))

    OdpovědětVymazat
  3. tak sám ses tak označil, takže si to osobně jistě vezmi

    OdpovědětVymazat
  4. začínám chápat kolegu Švejdu, který si dnes postěžoval, že každá ironie či nadsázka je tu okamžitě brána doslova a smrtelně vážně.
    Čti prosím znova. Kde jsem napsal, že to já jsem "přejedený kritik"?
    A když už tak pozoruju co ta moje rackovská glosa rozpoutala za vášně a diskuse, uvědom(te) si prosím toto: psal jsem to - protože taková je tradice tohoto blogu - bezprostředně po návratu domů. A snažil se nějak vyjádřit dva hlavní pocity, dva možné způsoby pohledu na tu inscenaci. Sám jsem nebyl, dosud nejsem, plně rozhodnut ani pro jeden.
    A ten citát, zdálo se mi, vtipně a vhodně tyto "vážky" ilustroval, či doplňoval. Nic víc a nic míň.

    OdpovědětVymazat
  5. Promiň a představ si za mým předchozím komentářem smajlík. Vidím, že každá ironie či nadsázka je tu brána osobně:-)

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme