Šotkovský: Jiráskův Hronov (čtvrtek 8. 8.)

Otázky a odpovědi aneb Třikrát smířlivost recenzentova

Proč se radovat z inscenace kabaretní hříčky nikoli valné úrovně a dokonce ji brát jako jednu z nejlepších hronovských produkcí? Protože se udál (stejně jako u prostějovského Testosteronu) příběh pozdvižení textu - postavy, které v předloze jsou spíše chodícími vtipy jsou zahrány s něžným pochopením pro svou bizarnost. Kromě toho, že je humorný potenciál textu využit na maximum, tak inscenace najednou získá i jistou poetickou kvalitu. (Srnky, Ty-já-tr/Hrobeso Praha)

Proč být shovivavý k dramaturgické nedomyšlenosti přesazení afrických "pohádek" do našeho kontextu, výtvarně-hudebnímu mišmaši etnoprvků i k (místy značným) hereckým rezervám? Protože stav české amatérské činohry pro děti je natolik neutěšený, že vděčný musí být člověk už jen za inteligentní scénář a ochotu se zabývat netradiční předlohou. (Makaphovy dary, Třebechovice pod Orebem)

Proč akceptovat, ba se těšit z monumentální "opery" poskládané převážně z bohatě instrumentovaných lidových písní přes množství jevištních klišé a naivismů? Protože spíše než o inscenaci jde o velkolepý hudební "event", jehož mohutné produkční a komunitní gesto je hodné obdivu. (Oslobodená slibka, VOLN Vsetín)