Nebudu dlouze plakat nad tím, že Nahý Wolker prostějovského POINTu ani zdaleka nedosahuje kvalit jejich Testosteronu - jen podotknu, že bohužel nejslabší složkou inscenace je úroveň recitace samotných Wolkerových veršů, což je u divadla poezie krapet trábl. A že přes proklamovanou snahu o představení netradičního, "nahého" Wolkera sledujeme konvenční životopisné pásmo o rozdychtěném chlapci, který miloval a brzy umřel (kdyby inscenace byla třeba o Ortenovi, nemuselo by se v ní kromě veršů nic moc změnit).
Nebudu se znemožňovat pokusy interpretovat Spánek nikdo nevolá Antonína Puchmajera D.S., protože si ani s denním odstupem nejsem jistý, co jsem vlastně viděl - křehké spirituální divadlo poezie? sofistikovanou parodii na postdramatické postupy a devised theatre? totální ptákovinu hranou s naprosto vážným obličejem? nebo mírně potměšilou past na naivní diváky, kteří se budou tvrdohlavě dožadovat nějakého čitelného smyslu?
Nebudu zbytečně rozvádět slova chvály na Erbenovu Kytici pražského právnického ansámblu KOREK - byl to ale mimořádně silný zážitek v leckdy nečekané a velmi promyšlené interpretaci jednotlivých balad, kontrastním zacházení s hudbou (od Arvo Pärta po jazzovou Fly me to the Moon), suverénní organizaci prostoru a a v důrazu na pohyb jako rovnomocnou složku inscenace, nejen ilustraci slova. Pro mnohé prozatímní vrchol Hronova, pro mě navíc upozornění, že režisér Jan Holec je talent, který se vyplatí sledovat.
Nebudu nic psát o výtvarně-pohybové produkci ZeZásuvek souboru Dva ve jhách - dlouho se mi nestalo, abych si o inscenaci kromě toho, že mě silně nebavila, vůbec nic nemyslel.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme