Švejda: Skif (Divadlo Na tahu)

Skif je hra, která se z dosavadní tvorby René Levínského vymyká. V souladu s podtitulem „pokus o vaňkovku“, vyznačuje se především odvozeností. Zasazena do prostředí Lukašenkova Běloruska, napodobuje model Havlovy Audience: domácí disident, respektive disidentka (Alena Běleňkaja) a její hostitel, český přítel (autobiograficky laděný Miroslav Bludný), o němž ale nakonec nezjistíme, zdali byl (jak se domnívá sveřepá disidentka) skutečně mefistofelský pokušitel či nikoli. Odvozenost by nemusela být hře tolik na překážku, vadit by nemuselo ani její "pro domo" (odpovídající ostatně faktu, že byla napsána Andreji Krobovi k pětasedmdesátinám), problém je, že jí schází svébytný dramatický nerv. Nabízí útržky postřehů ze současné běloruské reality, ale téma, k němuž se nakonec dobelhá (jedním ze zrůdných rysů totalitních režimů je podněcování lidské podezřívavosti) je jen mechanicky navěšeno na cizí model.
Inscenace Divadla Na tahu má tradiční sympatické rysy Krobovy režie: je zdrženlivá, herecky utlumená, výrazem ani sdělením netlačí na pilu, přesto ale ani ona po pár minutách nezakryje hlavní potíž hry: vata, vata a jádro (dlouho) žádné. Její konec je nicméně dojemný: disidentka opouští jeviště, zůstává zadumaný hostitel, scéna se zhasíná, jako poslední zůstává osvětleno místo, na němž seděla protagonistka hry... Jak si přitom nevzpomenout na Václava Havla, že.