Škorpil: Plzeň vs. Divadlo – druhá půlka a stručný pozápasový rozbor

Loutky hledají talent (Divadlo Alfa) – Zpočátku zajímavé herní kombinace se záhy okoukají a s postupujícím časem poněkud zjednotvární. Tu tam se sice i tak objeví záblesk tvořivé akce, ale výsledek je spíše mdlý a dohrává se spíš z povinnosti.

Černé mléko (Jaunais Rigas Teatris) – Pravidelný účastník ligy mistrů tentokrát se prezentoval spíše opatrnou hrou, která stavěla především na variacích pro kouče typických řešení standardních situací a nacvičených signálů. Výkon je to nicméně stále sympatický, který diváka domácí ligy rozhodně neurazí.

Divadlo Gočár (Omnimusa a.s.) – Velice zábavný a chytlavý výkon, který bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co je našich hřištích k vidění.

Sympatický byl především herní projev všech tří útočníků, které na trávníku spolehlivě jistil hrající kapitán.

Holokaust (Divadlo Aréna) – Velmi ambiciózně pojatý herní scénář, který bohužel trochu vázl ve středové části hry, kde bratislavští dlouho drželi míč a příliš spoléhali na přihrávky na krátkou vzdálenost, a celkovému dojmu nepomohly ani nevyrovnané výkony některých klíčových hráčů. Oceňuji však popřestávkovou snahu o zrychlení hry.

Slečna Julie (Státní divadlo národů) – Ani nové dresy, přestavba stadionu a hostující trenér bohužel nedokážou oživit znatelně rutinní souhru ruského výběru. O zápase platí bohužel prakticky totéž, co jsem již řekl o Deštivých dnech. Jak ostatně glosoval nejmenovaný kolega komentátor: „To samý jako Dny. Dva lidi se chvíli bavěj a pak vytáhnou pistoli.“

Plzeňská zápasová série jako tradičně představila reprezentativní výběr z domácí ligy. O něco méně šťastnou ruku měla tentokrát při výběru zahraničních hostování. Nabízí se tedy – již také poměrně tradiční - otázka zda místo skládání potenciální české reprezentace nesoustředit příště více sil a prostředků na pozvání špičkových evropských hráčů.